Ráno v Londýně překvapilo. Probudil jsem se a venku řádilo jaro! Datumově to neodpovídalo, ale stačilo otevřít okno a bylo to jasný.  Hladový "technik Týmakjl" mě vytáhnul na nefalšovanou, pořádnou  anglickou snídani. Pro žaludek to bylo obrovské obrovské překvapení. Mezi ním a mozkem začala probíhat nekompromisní výměna názorů..

z:(ironickým, lehce nasranýn tonem ve kterém se míchá překvapení s útokem) NO to si ze mě děláš prdel!!! Co se děje?? Tohle mi pošleš ted  ráno?? Kdy naposledy se tohle v posledních době stalo?? Ještě tak kafčáka bych chápal, ale tohle?? Tohle??

m:(vesele, nadšeně, jarně) Takhle to tady chodí kamaráde, jinej kraj jinej mrav.  Všichni do sebe nacpou všechno, co můžou hned ráno a pak to jede. Prdel si z tebe nedělám-tou to vyleze večer. hehe.Nedělej, že neumíš trávit..

Z:(pokládá nekompromisní důraz na slovo jediná a blééé) Ty jo tak ty seš fakt borec... Jediná tvoje klika je ten včerejší JIM BEAM, to jako můžu-i játra byly nadšený, ale i tak to byla těžká noční šichta. Každopádně bych tenhle drink přivítal i příště a pak pořád-snad si konečně pochopil, že žaludeční vředy jsou jako arabský teroristi-nenápadně se připlížej a odpálej se.Tam nahoru. Tam k tobě..Blééé

m(gigavýsměšně) To víš že jo. Vodtedka pojedeme v Beamovi.. To jo-jedině, kdybych tě prodal na transplantaci a pak by byly ty prachy. Mám sežrat svoji peněženku?Takhle to chodí natáhneš prst.. Vám- zažívacím orgánům se člověk nezavděčí. Ste svině. Počkejte až se vrátíme.

z(nejvíc jízlivě jak to jde):ááááááá,mozek vytek, hmmmmm...Podejte si s penisem ruce..No jo, tak my budem držet hubu a budeme dál tolerovat tvoje rebelství. Přirozeně-jak jinak...co jako bude až se vrátíme-hladovka???

V této chvíli přišlo moje dlouhé táhlé krknutí vyvolávající  trhavý úlek japonského turisty, který seděl u vedlejšího stolu. Bylo to jako výstřel, který mě probral a já řekl:"Ještě každej jedno souvětí  na usmířenou a konec schizofrenie.Hurá na výlet."
Jedno tělo, jedna identita, jeden příběh. Kéž by.
Představme si to.

M:(jako největší kámoš)Ty vole žaludku, tak ted si mě fakt dostal, takhle sem naposledy slyšel  žaludek spolužáka Šulce z gymplu, kterej naschvál krkal v podchodu na nádraži těsně za nic netušícíma lidma. mělo to tam dobrý echo! bylo to jak  rámštajnbústr.Jeden chlápek se vyděsil tak, že mu spadnul klobouk. Máš pravdu. Jim Beam je dobrej. Složíme s troskama tak dobrý songy, že bude všude vyprodáno a každej je bude chtít slyšet. Tenhle drink pak budu pomalu vychutnávat s pocitem, že i ty si to užíváš.Pomalu, po troškách a hlavně důkladně. Bude to symbioza a žádný sebetrýznění.

z:(nejchápavěji jak jen se dá)Tys mě zase dojal.Ale nedokážu odhadnout jestli trapně nepřetvařuješ. Ale fakt- stejně seš leader tohoto těla.Ty můžeš sníst co chceš a já vím,že i když se budu bránit tou nejhorší chutí, tak to sem prostě dorazí.. . Každopádně rytmické zvracení je atomová bomba. Ale to já jen tak, abys věděl-dyk to znáš. Víš,občas se mi zdá, že ses zbláznil a poslal si do mě obalenou mucholapku.. Tím myslím, když se mi to zdává když spím-ne,že si to myslím.Dáme mír.Ale myslím, že bys sis měl dát žvejku, tak kdyby to šlo, tak modrý šugrfríčko to bych bral, když už není červený Pedro.

Na snídani se začaly tlačit další figury z hotelu včetně zbytku teamu "Vypsaná Fixa"
Pak jsme vypadli z hotelu a prošli jsme se Londýnem do kterýho přišlo jaro a neproběhla sebevražda.Mejn to všechno fotil, Mejla s Dydlou furt šopingovali ,Pítrs kouřil a Týmajkl s Arnoštem dělali něco, co tady ani nemůžu popsat....
-------------------------------------------------------------------------------------
A je tu soutěž..
a-líbali se pod Big Benem
b-kradli ve "vše za 39 pencí"
c-sprostě česky nadávali anglickejm důchodcům-turistum z venkova v autokaru
-------------------------------------------------------------------------------------
 Žádná anglická mlha ani kapky deště bubnující rytmicky do hlavy. Někdy je tohle docela dobrý-jdeš deštěm a čekáš až se ta samá kapka trefí do toho samýho místa. Plesk a úplně se zachvěješ.. Taky se ale prej takhle mučili lidi-přivázanej u kůlu čekáš na další kapku do stejnýho místa až se nakonec úplně zblázníš. Ne,ne.ne-"a" je správně. Jenže "a" se v Londýně nedělo-dělo se to, co se děje tady(venku), když to ted píšu- prostě výše zminované jaro a protože to bylo po dlouhý zimě úplně poprvé, tak to bohatě stačilo. Prostě bylo dobrý jen tak chodit. Nakonec to bylo docela dost dlouhý pochození. Ale v pohodě.Přežil to žaludek i mozek. Utratil jsem všechny zbylý peníze za blbosti a  p......y stejně jako ostatní. V hudební ulici jsem lačně slintal na desítky kytar ve výlohách místních obchodů. Oldskúlový straty visely jeden vedle druhýho. Byly hrozně správně  ojetý a měly v sobě rokenrol a spousty rukou.Jenom ta zasraná cena   visela  vysoko jako kyselý hrozny. Šel jsem radši pryč-chacha.Mám přece Geronima, kterýho navrhnul kytarista ze Znouzectnosti.
Pragulka-wolkerovka s  tečkou na konci.Ta tečka byla černý horký kafe v obrovským hrnku v marokánský kafeterii. Pak  autem na letiště, rozloučení s pořadatelem sympatákem, někdy příště a hurá zpatky na zimní RFP do ještě furt vymrazený český země...
Dorazili jsme tak akorát. Abaton prožíval vrcholnou fázi celý akce. Nebylo tam sice tolik lidí jako vždycky, ale paradoxně to bylo takový útulnější.Před začátkem koncertu na nás čekalo překvapení v podobě předávání "platinový" desky za DVD. Stejně je to zajímavý. Platinová deska, třetinový náklady na výrobu a jsme finančně na bodu nula. Taková je realita. Rám jsem  dal do něčí ruky, tak ho má třeba vyvěšenej doma místo mě.Myslím, že to zavánělo rebelem  a nekomerčákem. A to Dohromady.Vždycky jsem to měl v sobě. Hlavně když jsem šel se Šulcem podchodem na nádraží za chlapem v klobouku. Jo,jo. To bylo něco.

"Héééj Bertile jak to teda jako je-proč kurva nerozumím těm blbejm tabulkám který mi vždycky ukážou a je tam spousta složitých vzorců?"

Bertil Bizzaro přichází do šatny v roztomilém tričku s nápisem"žaludek musí jíst a mozek platí složenky"
"Hele Bertile není to trochu dlouhej nápis na tak rychlou dobu?
Náš strážný anděl mi jen žoviálně pokládá ruku na rameno a říká:"To je jen pro tebe Márdi, abych tě pobavil-v kotli na sobě budu mít jiný-bude na něm nápis -Freedom?-"
"To seš teda pěknej převlíkač triček..
"Nene- dnes jsem  pogující, svobodná záhada plná touhy po opravdovém tanci.. Už dlouho jsem si to neužil-tak mi to dopřejte..a na oplátku pobavíte vy mě"
Bertil se otáčil a na zádech měl pokračování.
"První část platí pro všecny-druhá jen pro dospělé jedince."
ŠLI jsme hrát. To nám jde nejlíp. Bylo to dobrý a Bertil si to užil stejně jako ti ostatní, co tam byli. Na rozloučenou s Abatonem jsem si dal n ě k o l i k jimbeamů , aby se žaludek s mozkem nehádali.Byla to povedená série. Myslím, že jsem neměl žádnou energii, ale ten stav mě bavil. Možná se tomu říká troska možná pozorovatel. Ted nevím. Asi, jak to člověk cítí.
Figura na baru mě propíchla pohledem a řekla.
"Máte platinovou desku-ste v balíku,co?"
Pak už to nebyla figura, ale figurína.
Všichni tam tak dopadli a světla blikala v čím dál tím větších intervalech. Ze tmy na tebe vždycky někdo šáhnul..
Výtah klesal pomalu dolů a pak nás (já a Pítrs)  vyflusnul i s aparátem.
Jeli jsme  domů a poslouchali jsme mluvené slovo z radia.
Cesta pěkně ubíhala a zážitky se třídily v mozku do škatulek.
U hřbitova nad Přeloučí nestopoval Ymo Mihai, tak jsme ho nemohli vzít.