Únor byl tradičně pěkně hnusnej měsíc. V hitparádě měsíců se u mě drží na posledním místě. V jeho první polovině jsme zůstali v San Piegu, protože je dobrý dát občas lehčí pauzu a v měsíci tmy, zimy, deště a bláta to nebyl zas tak špatnej nápad. V jeho druhé polovině jsme navštívili tři města v pořadí Česká Lípa, Praha - Batalion, Dobříš.
ČESKÁ LÍPA je v únoru podivný město a my jsme v něm zabloudili. KLUB 2000 jsme, ale nakonec objevili a tak jsme mohli vystoupit jako součást festivalu (BARVY LUCKY, TORTHARRY, DAENESCH BAAN a další). Hráli jsme druhý a to bylo dobře, protože hrozil velkej skluz. Vše proběhlo systémem DOBRÝDENJSMETADY- PRŮBĚHENERGIEVŠEMISMĚRY- ADIOSAMIGOS a hurá domů. Náš přítel CHUCK vzal svýho favorita a tak jsme přímo letěli. Některý akce se v paměti příliš neohřejí - tak snad jenom to, že tam nebylo moc lidí a nad barem mají šílený fotky (doporučuju vidět). Kapela propadla stolnímu fotbalu - pouze mě zastoupil CHUCK. Cestou zpět jsme pili víno a poslouchali pohádku O KRÁSNÉ BARMANCE.
RC BATALION byl úplně stejnej jako v lednu - jedinej rozdíl byl v tom, že tam s náma nehráli KOPNOUT, nýbrž WOLLENGONG. Obě kapely mají jednu společnou figuru LUĎKA BROUČKA.. V Kopnoutu zpívá a ve Wollengong hraje na basu. WOLLENGONG hrajou ve třech a připomínají mě trochu DIRTY PICTURES. Tvrdší, melodická noise kytarovka. Má to energii a líbilo se mi to. K mý radosti dorazila kámoška VĚRA "letadýlko" KOČIŠOVÁ. Atmosféra byla podobná jako v lednu, BRUSNICE měla zašitý obočí, temná zvukařka byla temná a stejně jako minule mně říkala, že jsem hluchej. To se jí možná časem splní. Třeba. Barman byl taky stejnej a ještě ke všemu se objevil PEPINO indián, ale byl trochu opilej - celej koncert bubnoval na bubínky a potom usnul. Nejlepší bylo, že ten den dorazil stopem do Prahy ze Španělska a úplně náhodou viděl jeden z mála plakátů na tuhle akci. Náhoda je borec!
Nejlepší hraní bylo v DOBŘÍŠI, kde jsme hráli společně s VOSÍM HNÍZDEM. Na dobříš máme celkem zajímavý vzpomínky. Hráli jsme tu v roce 1997 a 1998 na soutěži ROCK FEST DOBŘÍŠ. Soutěž je specifická tím, že vystupuje zhruba patnáct kapel a každá hraje jenom čtyři písničky. Nebo pět? To je jedno. Každopádně je prostě problém vydržet od 12,00 (oficiální prezentace) do zhruba 22,00 v normálním stavu. Na to jsme dojeli v roce 1997. Hráli jsme od 21,00 hod a všechno vypadalo skvěle. Ostatní kapely nic moc, my nastupujeme, pulsující dav je připravenej. Ve druhý písničce praskla Mejlovi struna na kytaře. otráveně odešel s komentářem: "To už stejně nestihnu natáhnout!" V další věci odešly Pítrsovy šlachy. Zahodil paličky a mumlal něco o tom, že ho bolej ruce. Lidi to nevzali a začli řvát, že kecá. To ho vyhecovalo, zkusil to ještě jednou, ale stejně nedohrál. Na pódiu jsme zůstali jen já a Dejmal. Tak jsme tam stáli, byli jsme dost odrovnaný, jen jsme se přiblble hihňali a já jsem řekl do mikrofonu: "Vlak jede dál - do cílový stanice Lunapark." Jeli jsme domů i s Ladysem, kterej z toho měl srandu, obcházel porotu v čele s Pavlíčkem a ptal se jich, jak se jim to líbilo. Tenkrát mi to přišlo jako nějakej komiks s podivným koncem. V roce 1998 jsme do Dobříše překvapivě postoupili znova. V plný síle jsme odehráli jeden z nejlepších koncertů. Byli jsme třetí, ale podle našeho názoru jsme měli být první. Podle našeho názoru jsme totiž nejlepší vždycky. Sebeegátoři VYPSANÁ FIXA. Není to pravda. Jsme skromní a neprůbojní - to taky není pravda - ostatně udělejte si o nás obrázek sami. Vystoupení v roce 1998 (snad i v roce 1997) zanechalo určitý stopy a tak bylo tohleto únorový nejlepší. Vlastně to bylo nejlepší hraní z celýho měsíce. V poslední době nám ty konce měsíců vycházej. Prosinec - ŽLUTÝ PES, leden - LETOHRAD, únor - DOBŘÍŠ. Hráli jsme první, zvuk byl celkem standartní, lidi byli výborný a tak vše skončilo psychedelickým koncem v převzatý skladbě HELTERSKELTER. Hodně taky zabrala songa HONEY BANEY VÝBORNÁ, kterou asi nejspíš nahrajeme na nový EP. Stále jsme měli CHUCKOVA favorita(protože odjel do Mexika), Dejmal to mastil stopadesát a my s Pítrsem jsme nakoupili na benzínce zkažený víno, který bylo dost dobrý a tak jsme ještě stihli navštívt YELLOW DOG, měli jsme radost, že jsme jako kapela přežili další zimu, která byla velmi dlouhá, tmavá, depresivní s občasnými záblesky energie.