Ráno jsme vyrazili na  Slovensko. Pražská sekce se nacpala do dodávky v Bíteši a společně jsme dorazili na hranice. Na hranicích nastal problém s mojí občankou, která byla v totálně troskoidním stavu. Pas taky nezabral, protože byl prošlej. Celník mi ho chtěl zabavit, ale nakonec se mi ho podařilo získat zpátky. Je to pro mě cenná věc-procestoval jsem s ním stopem celou Evropu a tak bych si ho chtěl nechat. Jo,jo to jsem ještě celý léto nehrál a to mělo svoje jistý výhody.. Cesta je totiž strašně dobrá věc. Když jsme jezdili stopem po Francii, tak všichni, co nás brali,  hulili hašiš a poslouchali stažený živáky Pixies. Připadal jsem si jako v ráji. Ještě bych se mohl vrátit k tomu pixiesáckýmu koncertu. Drazí přátelé-byl to pro mě hodně silnej zážitek a to hned z několika důvodů. Pixies v Akráči-ještě 5 minut před začátkem jsem se musel štípnout jestli se mi to náhodou nezdá.. No a pak to prostě a jednoduše přišlo. Teda vlastně přišli Pixies a celej klub začal nekontrolovatelně řvát nadšením-možná někdo i brečel dojetím.Já jsem měl v jednu chvíli fakt na krajíčku, ale maskoval jsem to potem... Pixies na to koukali jak blázni(na ty ovace, ne na můj pot)-Kim Deal se začala usmívat jako stará indiánka, která vítá bojovníky po úspěšným lovu bizonů. Ostatní tři začali taky tušit nevšední zážitek a tak to Lovering odklepnul a začala naprostá extáze. Stádo bizonů pod nima začalo nejen řvát, ale i pořádně skákat...Smršt hitovek, vzduch nefungoval v půlce první písně, Mejla, kterýho jsem neviděl tančit x let v první lajně celou dobu, Pítrs úplně bokem,režisér našeho DVD Kudla ječící v mimoběžce a akorát Mejnák tam nebyl, protože to má takhle hozený s Pearl Jam. A tyhle americký figury to tam  posílaly, Kim se pořád smála a úplně nejvíc se tlemila, když udělala error.. Jenže o sledování nějakejch chyb to rozhodně vůbec nebylo. Bylo to o písníčkách, melodii, úchylnejch textech, syrovosti s občasnou vložkou abnormální něhy a tak. Nekontrolovatelná soulož a rytmu srdce-z nuly na sto za půl vteřiny. V tom vedru mi jsem měl pořád husí kůži a užil jsem si to jako nikdy. Mohl bych to tadyřešit ještě dlouho, ale v podstatě jsem všechno podstatný napsal. Po koncertu jsem měl sto chutí jít do pořádný oslavný kalby, ale nešlo to, protože jsme s Pítrsem jeli hrát na svatbu našim kámarádům ze San Piega-Martinovi a Hanýžce. Brali se na pramenu Labe a my jsme tam v mlze a v lehkém deštíku hráli "Otužilce"
Bylo to docela vtipný a taky trochu nostalgický. Vůbec to byla taková dobrá série. Někdy se to v životě dobře sejde a fakt to jede. Bohužel jenom někdy, ale na druhou stranu je to asi tak dobře.
Ted, abych se vrátil ze svatby přes Pixies, který poslouchaj zhulený frantíci v citroenech až na tu slovenskou hranici. No nakonec nás pustili, ale chvíli to vypadalo fakt bledě. Dojeli jsme na Hodokvas, kterej se s tím nepáral-no spíš se s tím nepáral pořadatel a v pohodě zkopíroval festival Pohoda. Letíště, velký stage daleko od sebe a sem tam nějaká menší. Na takový jedný jsme hráli my. A byl to dobrej koncert!! Slováci a jedna anglická turistka řádili a my jsme hráli dobrej koncert. Ještě ke všemu se během našeho setu vybíralo na slovenský děti a tak jsme naše už trochu bývalé bratry hecovali at naplněj kasičky a oni byli tak dobrý, že je fakt naplnili a VF měla rekord ze všech kapel-přes 4 tisíce. A byl konec.
Šel jsem si dát vinný střik a narazil jsem na hodně zvláštního barmana nebo spíš stánkaře, ale já myslím, že si fakt zaslouží oslovení barman...
Rozhovor proběhl v následujícím stylu
Barman:Čo chceš?
Já:Dal bych si střik tři na dva
Barman nemluví, kouká do prázdna s výrazem zdevastovance po dvoudenním prodávání ve vedru..
Já: Co se děje? -nejdřív v duchu, pak nahlas
Barman: Já si tuna vyhoním kokot, jebem z teho-vieš čo-urob si to sám.
Podal mi flašku vína, sodovku a bylo mu naprosto jedno, že jsem si nalil mnohem víc vína než sodovky.
"Dobre to robíš, daj si-všeci by to takto mali takto robit.."
Dotáhnul jsem to zdárně do konce ptám se kolik za to chce. A v tu chvíli mě definitivně dorazil.
"Vieš čo-daj čo chceš"
Uchechtnul se úsměvem budoucího "barmana blázna komunisty" a když jsem mu dal 50 sk, tak se na mě podíval ještě jednou a řekl
"Dobre moj, dobre love-si dobrý čehún"
Dal jsem si ten střik, trochu jsem to nechápal a všude bylo ultravedro. Chtěl jsem se jít  podívat na nějakou kapelu, ale podia byly tak daleko od sebe, že mě to fakt nedonutilo k pohybový aktivitě.Prostě jsem to vzdal a jen tak jsem stál a čuměl. To mi jde fakt dobře...
Pak se objevila Apačka z freemusic měla na sobě černej šátek, černou tričkokošili, černý kalhoty, černý boty a v jedný ruce držela černej foták a v druhý bílou flašku s ginem. Připadalo mi to jako takovek dost dobrej černej humor nebo spíš provokující barevná  kombinace pod sluncem, který to z oblohy pálí jednačtyřicítkou. Tihle hudební kritici jsou fakt hodně zvláštní týpkové. Podle mě by se jednou měl udělat festák, kde by zvlášt vybraný muzikanti četli jejich články-třeba Jirka Zemánek z Wohnoutů, Haubert z VZ, Luboš "Kuba" Toth z Boronu a tak. Připomínalo by to pasáž z knížky "Dědeček automobil", kde se mechanici stanou řidičema. To je mimochodem moc pěkná knížka... Na závěr by si všichni dali velkej rum a sborově by zařvali."Ty brambory tam byly!!!"
Kdo chce pochopit tenhle můj skvělej for(nejlepší fory jsou vlastní), tak si musí přečíst tu knížku. Jsem trochu svině, ale povinná četba má svoje kouzlo...
Dal jsem si s apačkou pořádnej lok jejího ginu, pochválil její stajling i stylistický styl a šel jsem k dodávce, kde už čekali fixní jedinci a vyrazili jsme domů. Jo, jo. Na hranicích mi definitivně sebrali občanku. Pas jsem ukryl-na slovenský razítko kašlu a po hodinové proceduře jsme vyrazili do Zlína se sborovým pokřikem "Rubaj rubaj do krve do evropské unie ! Bylo to trochu trapný, ale vzhledem k našemu celkovému psychickému i fyzickému vyčerpání bych tak trapně zase neviděl. hahahahahaha.