Je to tady. Každej všední den si proženu hlavou vzpomínku jako když vezmeš starou hlínu a naleješ do ní vodu. Z toho uplácám zcela nový pohled na danou událost-říká se tomu " s odstupem času"

Takže půjdeme do úplnýho začátku. Když mi bylo asi tak 13 let, tak se stala ta zásadní událost. Rodiče přijeli z Německa a přivezli mně a bráchovi(10.5 let) domů kazeták. Tzv "dvojče"
Zjistili jsme, že se na něj dá nahrávat. Prostě zmáčkneš dohromady play a rec a je to tam. Šli jsme s tím kazetákem na záchod a tam jsem já zmáčknul play a rec, brácha zatáhnul za šnůru od splachovače a oba dva dohromady jsme začali vyluzovat ty nejstrašnější skřeky a zvuky. Pak jsme šli do obývacího pokoje a tam jsme sebrali starou španělku se třema strunama po tanínkovi alias fotrovi a já jsem na ní zahrál svůj první  "riff"-brácha opět vydával skřeky-chroptěl, slintal, prskal, funěl, řval, úpěl atd. Pak jsme se vrátili do našeho pokoje a měli jsme první dvě písničky!!!
Průjem a Projev pana prezidenta.
Byl to fakt dobrej pocit. Byla to tvorba. Byla to skupina!
"Měli bysme se nějak jmenovat"
To jsem řekl já
"Vypsaná fixa"
To řekl můj bracha a díval se mimoběžně někam do strany.
Tak jsem se tam tam taky podíval.
Na psacím stole ležela rozebraná fialová fixa ze který si jeden z nás chtěl udělat flusačku. Ted už fakt nevím jestli já nebo Radek-tak se jmenuje můj brácha. Těžko říct, kdo to byl, ale rozhodně to byl rokenrol!!
Nebo nebyl, ale cítili jsme to oba. Nedokázali jsme to pojmenovat, ale po několika letech soupeření se z nás stali spojenci. YEEES! Bylo to prostě dobrý.
Celý to  začalo ještě o něco dřív. Jenže to už by bylo jenom o mně. A to by bylo na dlouho.
Prolog je vždycky krátkej-tak příště.
Každopádně mám svýho bráchu hodně rád.
Ségru taky. Tu jsme ale do VF nevzali. Byl jí rok a vydávala pouze skřeky a zvuky, který jsme v pohodě zvládli s bráchou.