Možná by někoho mohlo zajímat, jak se vlastně do kapely dostal náš současný basák Mejn, kterej vyměnil Dejmala. Bylo to asi takhle. Po vydání první desky "Brutální všechno" jsme začali hrát ještě víc než před tím. Bylo to dost náročný. Ještě ke všemu onemocněl Mejla a tak jsme jezdili dost dlouhej čas jenom ve třech. bylo to dost na prd,ale mělo to i  svý kouzlo-líp jsme se vešli do auta, rychleji jsme se nazvučili a hlavně jsem se konečně trochu naučil hrát na kytaru, protože nikdo jinej na kytaru nehrál. Prostě , co tě nezabije, to tě posílí... Motali jsme se po Čechách v polským fiatu-dva vepředu, vzadu třetí s kopákem ve kterým byly narvaný další bubny a v kufru zbytek aparátu. Hráli jsme fakt pořád, protože jinak to nešlo. Jediná pořádná reklama byl koncert. V tý době jsme všichni opustili civilní služby a nastoupil "těžkej work". Ten se stal osudnej Dejmalovi. Ještě ke všemu se zamiloval a to už byla definitivní smrtelná kombinace. Museli jsme za Dejmala získávat basáky z jiných "sanpiego" formací a ve finále už to bylo tak, že jsme pořád někoho učili ty naše písničky... Jednou jsme měli jet hrát do Ústí nad Labem a Dejmal zase zavolal, že nemůže. Neměli jsme už žádnej čas na to sehnat někoho a tak jsme si s Pítrsem řekli, že pojedeme jenom dva... Šli jsme po Pernštýnským náměstí a úplnou náhodou jsme potkali Mejna. Mejn šel někam chlastat nebo hulit nebo obojí nebo už byl nalitej i zhulenej dohromady-fakt přesně nevím v jakým se tenkrát nacházel stavu, ale zřejmě to bylo dobrý rozpoložení, protože se pořád hihnal.
"Jedu hrát s váma-sednu si na zadní sedadlo a ty mě tam naučíš ty basový linky.."
Tohle bylo slovo chlapa. Lepší Mejn v hrsti teda v autě nežli Dejmal v p... práci. Mejn v tý době hrál na bicí v kapele Spiknutí, ale v podstatě to byl multiinstrumentalista. Hrál na všechno. S náma už vystupoval v prastarých časech jednou na bicí a jednou po šíleným mejdanu u něj doma na kytaru místo Mejly. S Dejmalem chodil na střední školu a abych to nějak shrnul. Rozhodně jsme se nemuseli nějak seznamovat, protože to už dávno proběhlo... Celou cestu jsme spolu strávili na zadním sedadle a neustále jsme si podávali baskytaru a strkali jsme si její konec do obličeje. Pítrs řídil a měl z toho srandu. Zhulenec Mejn mi neustále tvrdil, že je všechno v pohodě a že to je "V klídku.."
Dorazili jsme na ústecký koleje, proběhly přípravy a a  za 5 minut začínáme. Najednou přišel Mejn a říká:"Hele nepamatuju si nic, jediný co umím zahrát je ten akord před "roztočíme mrtvýho čápa nad hlavou.."
Čuměl na mě a zase se hihnal jako totální mimoběžka. Už se to ale nedalo zastavit.
"Hele Mejne tak si ztlum kombo na půlku, hraj si tam co chceš a když nebudeš vědět co hrát tak se otoč k lidem zádama a dělej že vazbíš. Hlavně se tvař, že s náma hraješ 297 koncert." Taktika snů.
Kolej bar byl plnej a tak jsme začali. Mejn stál celou dobu otočenej a k lidem se otočil asi na dvě vteřiny v zasekávačce před roztočíme mrtvýho čápa nad hlavou... Znělo to strašně, ale lidem se to z neznámýho důvodu líbilo-asi proto, že byli všichni totálně ztřískaný nebo zhulený a nebo to z v tý chvíli prostě nějak fungovalo. No možná, že to byly všechny ty důvody. možná to bylo znamení osudu, že tenhle magor je přesně TO co VF místo Dejmala potřebuje. Po koncertě se rozjel večírek a tak jsme z Ústí vyjeli asi o půl třetí ráno. Mejn už byl úplně tuhoš kemping a vydržel až do Prahy zpívat celou desku Walk Choc Ice. Řval to nahlas jako šílenec.  Hned za Ústím to do nás málem narval kamion, kterej jel z neznámýho důvodu v protisměru. Zachránila nás odbočka na benzínku. Kdyby tam nebyla tak by s náma hrál Mejn asi jen v hrobě. Ještě jel s náma kámoš Doktor. To byla záchrana číslo dvě. Vydržel se mnou mluvit celou cestu-celou teda ne jenom do Hradce Králové. Tam vystoupil a šel studovat.  Z Hradce do Pardubic je to asi 20 km, ale v pět ráno to bylo desetkrát víc...Nová rytmická sekce spala a já jsem se musel co nejvíc štípat a kousat, abych nevytuhnul taky. Polskej fiat  totiž neměl posilovač na volantu a tak byla každá delší štreka vlastně taková posilovna, která vysála z řidiče-oběti-většinou mě zbytky energie. Nakonec jsem to dořídil a dobře to dopadlo. Myslím si, že to bylo  někdy v dubnu 2002. Mejn nahradil všechny zaskakující baskytaristy a nakonec i Dejmala, kterej to v listopadu definitivně zabalil. Už to prostě nestíhal a nedalo se mu to nějak vyčítat.Rozloučili jsme se v dobrým na koncertě v Chrudimi. Byla to taková zvláštní chvíle.
Seděli jsme spolu v autě už i s Mejlou, kterej se dal dokupy a příjíždíme z Chrudimi do San Piega. Dejmal řekl:"Hele já si tady vystoupím."
Auto zastavilo a Dejmal vystoupil a naklonil se do dveří.
"Tak se mějte trosky."
Nostalgie tam byla to je jasný-zažili jsme toho spolu hodně, ale takovej je život a to je někdy ještě daleko horší sráč. Každopádně s náma Dejmal projel kdejakou díru a nahrál s náma spoustu songů, takže už jsme mu dávno odpustili jak nás na konci deptal. Nejlegendárnější byla jeho "domůspěchací věta" z posledních akcí.
"Tak oschnout a jedem..."
Mejn po něm zdědil aparát i basu. S tou basou to bylo takový složitější.
Za týden po tom jsme  hráli další koncerty a Dejmal si přišel pro basu, kterou chtěl prodat. Aparát prodal Mejnovi, ale basu měl Mejn svojí. Najednou se zjistilo, že Dejmalova basa ve zkušebně není. Byla to strašná záhada, která samozřejmě vedla ke spoustě vzájemných obvinění...Nakonec to celý vyhnilo a po roce!! proběhnul neuvěřitelnej konec. Přecházím v Pardubicích přechod a proti mně stojí basák z kutnohorský kapely Nawzdory. Mávání, kynutí, šklebení a nakonec zelenej panáček. Když se míjíme tak zazní památná věta.
"Hele nehledáte náhodou basu??"
To byl šok.
Ukázalo se, že jsme další den po posledním koncertě s Dejmalem hráli v Kutný Hoře a v chaosu jsme naložili Dejmalovu basu a pak jsme ji tam nechali, protože Mejn měl svoji atd atd atd. Na místě hrálo víc kapel a tak se nevědělo čí to je. Basák z Nawzdory čekal, že se někdo ozve a pořád čekal a pořád čekal až uběhnul rok atd atd.
Vzájemný obvinování skončilo a ještě jsme se tomu všichni zasmáli.
 Tak ji Mejn od Dejmala koupil nakonec po roce taky. Nejlepší to ale bylo na tom přechodu pro chodce. To byla situační komika a hlavně hrozná náhoda, že jsem tam zrovna šel já a zrovna šel on a že jsme se tam zrovna v tu vteřinu potkali. Náhody mají svoje vzorce. Kdo ví kdo by s náma nakonec hrál, kdyby jsme na tom Pernštýnáku toho Mejna nepotkali. Těžko říct. Pochybuju, že by se zrovna po San Piegu potloukal Flea a neměl do čeho píchnout..Každopádně by to byla spekulace, ale je taky možný, že nikdo. To se ale nestalo, takže jsme měli kliku jako vždycky..Howgh!!!!!!!!!