Rok 2006 je za náma. Je to prostě pryč a tak by to možná chtělo tak nějak zpětně probrat. Hráli jsme dost, hráli jsme pořádně a všechno jsme zdárně přežili - Bertil nad náma držel ochrannou ruku. Celkově jsme odehráli 106 koncertů plus já s Pítrsem ještě tři s "projektem" Ýmo Mihai. Taky jsme s Pítrsem ještě vystoupili na vernisáži věnovaný památce Fandy Zemana. Fanda Zeman byl takovej místní kolorit našeho města. Chodil po něm se španělkou, hrál a zpíval. V období největší formy skoro každej den - na něj fakt nemáme. Taky jsme hráli na akci, která se jmenovala "Každej chvilku na španělku", kterou organizovalo sdružení, který jsme založili s lidma ze serveru www.ikalkata.cz. S nima jsme pak taky zorganizovali festival Uganda-Kalkata a spousta z vás si ho užila - snad se to povede i letos. Celej tenhle rok byl docela zajímavej - začalo to pěkně nekompromisně. Hned třetí koncert se nahrávalo DVD!! S odstupem času mám velkou radost z toho, že se podařilo nahrát celej, tak jak proběhl a tím pádem nedošlo k nějakejm tzv. vylepšovacím zásahům na úkor autentičnosti celýho záznamu. Viz minulou historii, tam je to popsaný podrobněji. I letos se nám povedlo navštívit místa, kde jsme ještě nehráli. To mě trochu překvapuje, že v tomto státě existuje místo, kde jsme nebyli, ale je to tak. Nestalo se, že někdy někam nepřišel nikdo a to je podle mě dost velkej úspěch... Tohle se stalo vlastně jen jednou - viz minulou historii, rok 2000, kapitola JIHLAVA klub AVANTGARDA. Chacha. To bylo něco. Hráli jsme tam s Ready Kirken, který už vlastně tak trochu neexistujou. Znouzectnost a Visací Zámek jedou dál. Ty nezastaví nikdo a nic. To je znamení osudu. Magická hranice 1000 je blízko. Tisící koncert VF! Ale zatím ještě neprozradím konkrétní odehraný číslo, protože to s Ladisem ještě musíme spočítat. Jsou v tom trochu nesrovnalosti... Například v jeho výčtu chybí náš úplně první koncert v klubu ŽLUTÝ PES a první výjezd do kravína v obci Sobětuchy-Vrcha, kde jsem byl zasažen elektrickým proudem a to zřejmě odstartovalo brutální všechno, který se děje dodnes a pořád a furt atd. Tenhle rok fakt nebyl špatnej! To už jsem jednou napsal. Zažili jsme spoustu dobrejch propojení s váma a taky jsme zažili všechny různý možný situace a reakce plus bonusy z vyšší sféry - geniální sety na festivalech RFP a Trutnov. Tam jsem měl husí kůži a musel jsem se štípnout a zařvat nahoru k Bertilovi: "Ty vole chápeš to - je tohle možný?" Na druhý straně - ale ne na špatný - jsou úplně jiný druhy akcí, který maj jiný kouzlo, ale v tom to právě je. Užít si všechny kouzla. Klasický protipóly gigafestivalům byly koncerty na plesu místního gymnázia nebo když nás pozval náš kámoš Míša Kos do Králík, kde jsme zahráli v legendárním baru Střelnice (pro znalce ne na sále, ale nahoře). To byla fakt pohoda. Vyskytli jsme i na místech, který by si člověk nedokázal ani vymyslet. Finále ligy amerického fotbalu, kde jsme hráli s Horkýžema a hlavně šílená pouť v Brništi - oldskúlový atrakce v čele s točícím se monstrem "crazy polyp" se nemohly vyrovnat  umělcům, který jsme zde spatřili "vystupovat" v čele s Daliborem Jandou a Petrem Mukem a Rammstein revivalem. Myslím, že je dobrý, když člověk občas spatří odvrácenou stranu měsíce na kterým se pohybuje společně s dalšíma šílencema jako jsou třeba Chocolate Jesus, Double Bubble, Folk3mail, Skapollo nebo Haiku a hned si toho váží víc - toho pohybu s těmahle, ne s tamtěma... Všem těmhle kapelám děkujem za pěkný společný hraní. Stejně tak Horkýžům a Wohnoutům.  Akce s nima se vážně povedly a byly prostě dobrý. Tak zas někdy. Jarní šňůra s Hey taky nebyla marná a výlet do Varšavy taky ne, až na ten náš set, kdy  během  "našich" 40 minut spadnul dolů neuvěřitelnej příval vody a tak nás viděli asi jen ti, kteří na nás přijeli stopem z Čech. Chacha. Takovej je život - někdy svítí slunce a ty máš na něm svoje místo jako Ondra Pečenka z F3M a někdy prostě chčije jak kráva a ty v tom stojíš a seš tak mokrej, že už je jedno co jako bude, he... Pak to je zas v klidu. Úplně jsem zapomněl jednu asi fakt nejšílenější akci, kterou uspořádal náš kámoš Roudrigez. Rodriguez je blázen, vyučuje výtvarnou výchovu a další umění a hlavně hrál Jimi Dixona v našem klipu. Celá akce byla vernisáž na starým plzeňským nádraží. Tahali jsme ve vedru tuny aparátu do chladného podzemí a celý to šéfoval zvukař Chramosta alias Siky. Siky je persona. Vždycky ví jak to je, ale někdy  to podle něj není a to je pak šílenství. Ve chvíli kdy šílenej Siki zvučil akci, kterou koordinoval profesor Roudrigez, bylo jasný, že to nebude jen tak. Natahali jsem tam celej Sikiho aparát a měli jsme dost. Rodriguez si nás nevšímal a lepil na stěnu nějakej růžovej papír. Siki pobíhal dokolečka, diktoval co kde bude. Vůbec jsem si nedokázal představit, jak tam budem hrát, a tak jsem šel prozkoumat budovu a během průzkumu jsem si prohlídnul většinu vystavovaných exponátů. Fakt se mi to líbilo a to velmi. Nakonec jsem objevil útulný bar s pivčákama. To mě definitivně zbavilo stresu. Vrátil jsem se do precizně vyzdobeného "jižsálu" s ozvučením ponižujícím psycho akustiku místa. Před náma hráli Chocolate Jesus a pak my. Parádní koncert, lidi řádili a hlavně - na nádraží jsme ještě nehráli. Mělo to svoje kouzlo. Cítil všechny ty lidi, který tam odjížděli a přijížděli nebo zůstávali... Horší fáze nastala, když jsme zase TO VŠECHNO museli natahat nahoru do auta a pak absolvovat zpáteční cestu v Sikyho bouráku, kterej je sice bourák, ale ve tmě moc nesvítí a nakonec se málem tím bourákem fakt stal... Situace: Siky žmoulá volant a kouká skrz své brýle na první bílou čáru, která je vidět - další čáry už vidět nejsou.
"Hele Milane, nějak ti to nesvítí..."
"Ale svítí - sice trochu málo, ale víš, kolik stojí jedna žárovka!," chechtá se Sikyč a dobromyslně se na mě dívá skrz svoje megapopelníky...
Tak jsem rezignoval a doufal, že to v klidu dojedeme. Před San Piegem vypukla příšerná průtrž - déšť v Polandu byl proti tomu těžká nuda. Bertil nás ale spolehlivě chránil a tak jediná krize je při vyndávání celýho aparátu ze Sikyho bouráku do naší dodávky.
Úplně promočený překládáme náš aparát ze Sikyho bouráku do naší dodávky. Je nad ránem, ale Siky je stále šéfem a neustále nás diriguje jako Rafael Kubelík. Pítrs je promočenej a močí u kandelábru. Poslední fáze - rozvoz trosek. Leje a leje, Siky mžourá, mastí to po městě a na tacháku má trojmístný číslo. Neví, že přívalový déšť zaplavil podjezd v centru a hlavně nevidí zábranu, kterou tam dali hasiči. Zareaguje až na můj hlukový signál. Následuje smyk, hodiny a směřování do nárazu, který zázračně nepřichází, protože Siky je sice bokózní figura, ale na druhou stranu je pravda, že nakonec ze všeho nějakým způsobem vybruslí...Takže stojíme a já řvu
"Brilantní manévr Milane - Schumacher je proti tobě břídil!!!" Siky reaguje skuhráním. "Mám rozbitej blatník, víš co to bude stát??!!" Vylejzám z auta a zjišťuju, že jediná újma jsou ztracený poklice z předních kol. Chci Sikyho utěšit, že je to v klidu, ale jeho reakce není radostná, nýbrž zarputilá.
"Hledejte je!!!"
Problém byl v tom, že jedna poklice se zakutálela do zatopenýho podjezdu a tak se Pítrs musel tak nějak potápět a pátrat po dně... Byli jsme na něm už dlouho... Nakonec jsme obě ty poklice našli a stáli jsme tam v tom dešti. Bydlím za podjezdem, tak říkám:"Hele, já už to radši dojdu..."
Pítrs se tlemí, Siky šťastně montuje poklice a já si dávám  retko a jdu domů.  
Byla to skvělá akce se vzrušujícím příběhem a happyendem na závěr!! Yesa! Dal bych si to znova. Příště už asi bez retka, protože chci přestat kouřit - genové dispozice našeho rodu jsou děsivé...

Mějte se a držte nám palce ať natočíme něco pořádnýho a pořádně to hrajeme na koncertech, kde se uvidíme a uslyšíme. Howgh. Pořádně...

Do roku 2007 přeju já i celá kapela všem hodně štěstí a žádný špatný věci ani geny!!! To je zatím všechno...

P.S.: Nejlepší koncert ale byli Pixies v Akráči. To je jasný.