V Chebu jsme ještě nikdy nehráli,ale jednou to muselo přijít.Zařídil to Gena,kterej tam bydlí a pořád se snaží něco organizovat,protože ho to baví.Vzali jsme s sebou Kalkata band ze San Piega.Vlastně jsme je s sebou nevzali-oni jeli vlakem-byl zrovna Den železnice,takže to bylo docela vtipný-nazpátek to bylo zřejmě krutý.Každej začátek je krutej,taky těžkej,ale taky  je potom nejkrásnější,protože náš mozek to vždycky zařídí tak,aby se minulost jevila v daleko nostalgičtějších a taky lehce lepších barvách.Aby třeba černá byla tmavě modrá a tak.Koncert byl dobrej-lidi byli blízko a všude bylo dřevo-to je nejlepší kombinace pro klubový hraní.Místo,kde jsme hráli by se dalo označit slovem yperitový bar-sešla se tam pestrá směs lidí-ti co přišli na nás,ti co přišli do toho baru a ti,co tam choděj furt.Líbilo se  mi,že se nakonec vytvořila taková kosmopolitní atmosféra,která skončila lehčí bitkou venku.Pak nám jeden týpek chtěl vybrat dodávku,ale netušil,že v ní spí můj brácha.Do toho jsem přišel já s kombem a nastala taková podivná situace.Cumíme na sebe s borcem,z dodávky vylejzá bratr a začíná dialog.
"CO je?"
"Máte to vodemčený,bacha na to,aby to někdo nevybral.."
Jasně třeba ty-tahle věta je na spadnutí,ale týpek mizí do tmy.Vsichni mizej-my taky-jenom Kalkata zůstává-vlak jede až ráno,tak bereme aspon dva z jejich gangu.Hlavní akce je teprve před námi.Jsme tak 10 km za Chebem někde uprostřed ničeho.Na obou stranách les,kolem tma a před náma rytmicky ubíhající pruhy,který tě spolehlivě odváděj do postupnýho odpadnutí.Do toho přichází těžký procitnutí v podobě čerstvě odhozenýho auta v příkopě.Hrdinství visí ve vzduchu,ale naštěstí může v klidu zmizet,protože ženská měla štěstí a je jenom v šoku.Lidi v šoku jsou zvláštní-jakoby se právě dostali úplně někam jinam nebo spíš jakoby se vrátili odněkud,kde to bylo strašný a oni si nejsou docela tak jistí,že návrat je definitivní.Pět minut to bylo v pohodě-uklidnování,že auto na leasing je v klidu-kurva ten leasing je zatracený závaží...No a pak se ze zatáčky vyřítilo další auto a začalo se točit.Vypadalo to,že bud to narve do dodávky nebo do postávajícího hloučku-to byla horší varianta.Nakonec se asi Bertil-náš strážnej anděl probral z letargie a poslal auto těsně kolem nás do příkopu-dokonce za dopravní značku.Dvojice v autě číslo dvě byla taky ok,takže to byl happyend jako kráva a všichni se radovali a objímali se-uprotřed ničeho,v půl druhý ráno na silnici-legendární lednáčci v reálu a krev díkykomu? nikde.Pak už to byla nuda-benzínka,bagety,mlha,hrozná dálka a v půl šestý jsme byli doma.Krása stíhá nádheru.Jenom takový otázky jakože kolikrát budu mít v autě ještě štěstí a nebylo by fakt bezpečnější,kdyby někdo vynalezl ty teleporty?