Fáze 1-Nápad a průzkum

Nápad natočit DVD naší kapely se zrodil v autě někde mezi Pardubicemi a Prahou. V tom autě
 jsem seděl já a Michal Kudláček alias Kudla.To je člověk, kterej nám natočil klipy na písně Stereoid, Domácí Motokrosař a Mažoretka.Zijeme spolu ve stejným městě a známe se dlouho. Pouštěli jsme si nějakou muziku, řešili jsme tu kapelu a tak nějak jsme se dostali k DVD. Přesně už si to nepamatuju. Samozřejmě, že jsme o DVD mluvili s klukama z kapely už před tím(takže jsme to vlastně vymysleli my nebo spíš Mejla, abych zase nedostatl čočku), ale tohle byl ten moment, kdy se to začalo realizovat. Nejdřív jsme přemýšleli, kde natočit živej koncert a volba padla na Ostravu. V Ostravě jsme natočili všechny 3 desky a taky jsme tam hráli v pořadu Ladí-Neladí, kterej se natáčí v klubu Fabric. Tak jsme se tam vypravili na průzkum a na místě jsme se definitivně rozhodli, že jo. Přes ostravsko-slovenskou spojku Marcela Nevína z čtOV  jsme dohodli spoustu technickejch věcí, kterým já vůbec nerozumím, ale pro natočení DVD jsou nezbytný. Večer jsme nasedli do zpátečního vlaku směr San Piego. Jídelní vůz měl neopakovatelnou retro atmosféru. My dva na baru plus vagonový opilec vydávající se za osvětlovače Národního divadla. Opilec  žvanil do našich uší tuny nesmyslů a během těchto jeho zoufalých vět přistoupili v Olomouci do vagonu  Maxim Turbulenc! Tohle bych si fakt nevymyslel ani kdybych chtěl...  Situace byla dokonale bizarní. Opilec se přeorientoval na "maxíky", který  se projevili jako v machři ve "vymrazování" opilců, protože mu řekli, že na druhým konci vlaku sedí Harapes a to byla zpráva, která ho zvedla z barový stoličky a on se odpotácel pryč. Pryč za Harapesem. Těsně před San Piegem se vrátil a vyčerpaně se o mě opřel s tím, že Harapes už asi vystoupil v Ceský Třebový...Proběhl následující rozhovor. Ptám se.
"Co vy pane doopravdy děláte?"
Jenom se na mě kouknul a řekl
"Vozím na mrtvoly kamaráde, mrtvoly na pitevnu. Jednou povezu Harapese a nakonec i tebe."
Byli jsme v Pardubicích. Vypadli jsme s Kudlou ven z vlaku a nechali tam voziče mrtvol samotnýho s Maxim Turbulenc. Zajímavá cesta.

Fáze 2-Přípravy

Přípravy na Dvd se rozeběhly na všech frontách. Zvukovou stránku celýho projektu jsme svěřili Fliperovi. Fliper je Polák a zvučí polskou kapelu Hey se kterou jela VF dvě šnůry po Polsku a oni zase hráli tady s náma. Na konci dubna přijedou opět, tak můžu vřele doporučit návštěvu těchto speciálních koncertů. Obrazovou část řešil Kudla společně s ostravským kameramanem Kožušníkem alias Kožuchem. Managerka Dydla rozjela propagaci a všechny další organizační věci. Celý dění se dalo do pohybu a už se to nedalo zastavit. Vzhledem k tomu, že na celej záznam jsme měli  pouze jeden pokus, bylo nutný přeci jenom trochu zkoušet... Ještě ke všemu jsme celej leden nehráli. Před koncertem v Ostravě jsme měli naštěstí jedno hraní v Harrachaově. Harrachov se nám moc nevydařil plus kolaps návštěvníka koncertu, prasklý struny, chyby s.r.o. atd, takže jsme před natáčením DVD radši  pořádně zazkoušeli a pevně jsme věřili tomu, že jsme si smůlu vybrali už v Harrachově. Pak už nezbývalo nic jinýho než vyrazit -směr Ostrava.Yes.

Fáze 3-Odjezd, příjezd a průběh

Do Ov jsme příjižděli po skupinkách. Předvoj celý expedice jsem byl já, Kudla a Dydla. V rámci přípravy jsem si s sebou vzal všechny naše CD-dost mě překvapilo, že je ani nemám doma...Opět jídelák, tentokrát bez trosek nočního kalibru a v uších zpětná nostalgie, kofein, semtam cigaretka a ubíhající zasněžená krajina. Občas se v životě člověk cítí tak lehce a dobře. Většinou to přijde z ničeho nic a trvá to jen chvíli. V cíli to vypadalo jako za polárním kruhem. V nějaký hospodě na slavné Stodolní jsme se sešli s kameramanem Kožuchem, domluvili detaily  a pak jsme vypadli do hotelu. Na pokoji jsme  s Kudlou sledovali příšernej film s akčním hrdinou, kterej byl tak příšernej až byl zábavnej. V polovině teorie "přednosti svalovce" jsem usnul. O půl čtvrtý ráno přijel náš zdecimovanej zvukař Arnošt, kterej si dal z Prahy skrz kalamitu  desetitihodinovou štreku. Taky akční hrdina...Motoyetti
Další den ráno celej polární kruh roztál a Ostrava se změnila. Břečka byla všude. Dorazila hlavní část výpravy-nejdřív Fliper z Krakowa, pak VF  a nakonec Alien. Alien je pardubická figura, která nemá obdoby. Je to pozitivní týpek protřelej životem a hlavně je to týpek, kterej je  nasáklej zvláštní energií a hlavně pořád chrlí nějaký šílený historky. Jeho úloha byla ta, že se všude neustále motal s videokamerou a točil svůj pohled (dvd o dvd) na celý průběh událostí. Tím myslím svůj "nestandartní" pohled.Aby bylo jasno- Alien jinej pohled nemá.  Celej den jsme byli zalezlý v klubu Fabric. Abych to nějak stručně popsal-všechno se připravovalo, aby to další den večer zafungovalo a proběhlo bez větších problémů. Na baru stál Alien, točil to na kameru a bublal z vodní dýmky (flaška od kokakoly) zelený list. No vlastně spíš pořád bublal a sem tam točil...
Večer se zjistilo, že mi nějak nehraje kombo. To mě docela zničilo a tak jsem se uvolnoval na hotelu házením kovu do vědomostního automatu. Po utracení veškerých drobných-aniž bych atakoval první desítku v top tabulce jsem zcela rozklížený přešel k fotbálku, kde jsem se opět nechytnul a tak jsem se se  ztrátou veškerého sebevědomí odplížil na pokoj a tam jsem se snažil vybrat písně na den D. To mi taky nešlo a tak jsem radši usnul. Zdály se mi děsivé sny o plné otázek typu:" Kolikrát zvítězil Niki Lauda ve velké ceně Monaka?" a "Jak se řekne polsky stolní fotbálek?"
Pilka nožna.

Fáze4-Den D

Ráno se ukázalo moudřejší večera. Zavolal jsem Petrovi Slezákovi- to je borec, kterej s náma točil ve studiu Citron všechny desky a ten mi dal číslo na Tomu Rybolu-kytaristu z kapely Filip M resp HooHoo Coctail. Toma se projevil jako stabilní,  solidární charakter a půjčil mi svůj aparát a já měl najednou stejně velkou bednu jako Mejla. Z rozklížence jsem se stal vítězem ! Pro jistotu jsem si natáhnul struny a znělo to dobře. Do toho všeho přijel šéf agentury Ameba Michal Thomes, team z vydavatelství Sony, Dudyn z Ov kluby net a taky Marcel Nevín, kterej se stal ten den "takykameramanem" stejně jako další, ale to už byli "kameramaniodjakživa". Kudla s kámošem Vášou(asistent režie) lepili na zed obrovský plakáty Sophie Lorenový, zvukaři zvučili, kameramani kamerovali, osvětlovač svítil, za barem postával barman-už vlastně několik dní a mezi těma všema lidma pobíhal Alien s kamerou a kokakolní vodní dýmkou. Jeho věta byla jenom jedna.
"Zabubláme?"
No a někdo zabublal a někdo ne. Myslím, že bylo jasný kdo zabublal...
Nakonec se to všechno připravilo a mně se podařilo sestavit pořadí písní. Bylo to těžký. Člověk má k vlastním písním určitej vztah a vyhodit něco je velice složitý úkol. Nakonec to dopadne stejně tak, že se spousta lidí ptá proč tam není tohle nebo tamto. Nedokážu na to odpovědět. Prostě mě v tu chvíli napadlo, že by tam mohlo být tohle a tamto ne,he. Taky samozřejmě platí to, že nemá cenu provokovat jedním pokusem složitější písně..Ale momentální pocit je na prvním místě.
Do klubu se začali pouštět lidi a zjistilo se, že propagace byla dobrá! Údajně je Fabric zhruba pro cca 400 lidí, ale nakonec se tam pustilo asi 600. Tím pádem jsme si  vytvořili v Ostravě osobní rekord v návštěvnosti a představa, že natočíme klubový koncertní DVD, kde budou všichni v těsným kontaktu ze všema(hlavně s náma), mohla být realizována. Ale kdyby nikdo nepřišel tak by to samozřejmě mělo taky svoje kouzlo a hlavně by se to stejně muselo natočit, protože už v tom byla spousta prachů.DVD-" nikde nikdo". To by bylo! reklamní slogan by byl- "Nikde nikdo-pro každýho"Dosti keců.
Atmosféra byla plná očekávání a napětí. Jediný, co přestávala obsahovat byl vzduch...
Těsně před začátkem výtahnul Kudla eso ze svýho rukávu-byla to zabalená kamera, kterou dal lidem do kotle. Tipoval jsem, že přežije tak dvě možná tři písně, ale nakonec to přežila všechno. Lidi do ní taky všechno řekli a ukázali. Nejlepší byl frajer, kterej tam zanechal proslov s tématem  "navštivte moje autoklempířství"... Reklama je reklama. Překvapivě se tam neobjevilo "Baník pičo"-tenhle rok jim to v lize moc nejde..
Hraní bylo dobrý. Lidi měli zběsilost v srdcích, skákali, lítali vzduchem, startovali z podia a uprostřed toho všeho jsme stáli my a snažili jsme to co nejlíp zahrát a dát TO tam i jim-lidem. Zbytky vzduchu zmizely asi po čtvrtý věci. Zbytky přemýšlení o tom, co bude za další akord zmizely hned, 4 plakáty Sophie Lorenový zmizely asi pět minut po skončení celý naší "show", Zbytky jídla po nás nikdo neházel, zbytky vody brali všichni všema deseti. Uteklo to strašně rychle a najednou jsem seděl nahoře v šatně, kde byl Fliper s mixem a čuměl jsem do zdi.Jenom kapičky potu se líně vlekly po tváři a dopadaly v nerytmických intervalech na podlahu. Bylo mi fakt dobře a zase sem si chvíli připadal, že tahle planeta je docela dobrý nísto a já jsem na několik vteřin jejím šéfem. Pak to samozřejmě zmizelo. Vždycky to zmizí, ale když to probíhá, tak je to kurva dobrej pocit. Takže nezbývá než poděkovat všem výše zmíněným a všem dalším, který jsem nezmínil a byli tam. Už jenom pro budoucí potomky všech vf členů jste udělali dobrou práci a obrazová legenda byla vytvořena..

Fáze č5 Oslavná kalba

Po tom všem vypukla oslavná kalba. Co o tom psát-oslavná kalba je fáze, která musí proběhnout, když se něco povede. Takže proběhla. každýmu je jasný,že se prostě bouchne havanou do jater atd.. Nakonec jsem se dostal do stavu, že jsem se bez problémů zapsal do TOP  10 vědomostního automatu... Hlavně, že se to povedlo-ten koncert.

Fáze č6 Go home!!

Ráno mi nebylo nejlíp, ale nejhůř taky ne. Na hotelu jsme zbyli já,Pítrs a Kudla. ve třech jsme naložili celej aparát do dodávky a vyrazili jsme do San Piega. Ve vzduchu visel pocit z dobře odvedený práce. Poslední hrdinové se machrovsky zhostili svého úkolu...Blbost-měli jsme smůlu,  všichni ostatní prchli zbaběle vlakem... Po cestě zpátky už mi bylo nejhůř. Kocovina začínala vítězit. Měl jsem pocit, že slovy Roberta Smithe z The Cure:" Moje chlastání mě úplně odrovnalo...hehe." Dan za oslavnou kalbu... Někde u Olmiku jsme nabrali nabrali stopařku, která se svalila na zadní sedadlo vedle mě a překvapeně si prohlížela mě a pak naházenej aparát .
"Hele vy jste nějaká kapela,co?"
"Ne.."

"Ale joooo- vy jste Visací Zámek a ty seš ten zpěvák-máš jeho ksicht!!
A bylo to.
To si myslím, že je zhruba velká část dialogu, kterou jsme mezi sebou prohodili. Kudla s Pítrsem se vepředu váleli smíchem a já jsem se propařil do Hauberta. Normální převtělování nebo tak něco...
Dojeli jsme dobře a já jsem se šel vyspat do růžova nebo spíš do svýho ksichtu...

EPILOG Cesta do Tarnau

Zhruba za tři týdny po naší Ostravský anabázi se ozval Fliper, že má pro nás připravený mixy live in Fabric. Otázka byla, kdo tam pojede. Nejdřív jsem si myslel, že Fliper je z Krakowa, ale realita byla taková, že jeho domovem bylo městečko Tarnau 100km za Krakowem. Sám jsem tam jet nechtěl, protože jak znám naší kapelu, tak největší hrdina je vždycky ten, kdo někam nejede, nic nerozhodne a pak do toho prudí.. Nakonec účast přislíbil Pítrs, ale když jsem mu zavolal z nádraží, tak mi sdělil, že zaspal. Bral jsem to jako klasický svinstvo a seděl jsem sám, hodně vyteklej v pendolinu. Pítrs se projevil jako neuvěřitelný sprinter a díky lehčímu zpoždění to nakonec stihnul  s rezervou  cca 15 vteřin. Takže jsme přeci jenom vyrazili společně. Vyklubal se z toho zajímavej výlet po různejch polskejch nádražích, kde je ještě mnohem víc reklam, obchodů a bezdomovců než u nás-je to přeci jenom větší země. Fliper nás ubytoval-vzhledem k tomu, že byla popeleční středa-období půstu, kterej Poláci dodržujou, tak jsme šli spát. Dlouho do noci jsme s Pítrsem vybírali 20 favoritů z 30 nahraných tracků. Vydáme totiž nejen DVD, ale i živák na CD a tam bude o 10 písní méně. Všechno by se tam nevešlo. Ukázalo se, jak moc bylo dobrý, že Pítrs stihnul ten vlak, protože ve dvou se to vždycky lépe táhne. Další den jsme strávili celej s Fliperem ve studiu-u a večer jsme jeli domů. Měli jsme toho dost, protože den před odjezdem do Polska jsme hráli v Ústí nad Labem , přijeli jsme ve 4 ráno a vlak do Polandu jel za 3 hodiny. Během posledních pár dnů jsem se neustále nacházel bud ve vlaku nebo v autě nebo zase ve vlaku...pořád jsem se pohyboval, ale přitom jsem furt seděl... Osobák z Tarnau nás vyflusnul na krakowským nádru. Rychlík domů jel, ale až za tři hodiny. Objevili jsme nějakej totálně vyčichlej nonstop atm jsme si sedli a rvali do sebe kofein. Jídlo jsme neriskovali. Kofein dělá z lidí mašiny. V nonstopáči seděli mimo nás tři další lidi-totálně ztřískanej bezdomovec, mimoidní kývající se žena a postava z který jsem viděl jen záda a ani jsem netoužil vidět obličej. Po lokále chodila servírka, která mi připomínala milenku Henryho Chinaskiho. Skrze krakowský nádraží lítali tlustý holubi, který se báli nejmín po holubech z náměstí San Marco v Benátkách. Smrad z nonstopu se míchal s nádražním zimním pachem.Nebo obráceně. Pach se míchal se smradem. Z radia začali hrát písen a najednou mně došlo, že to znám. Říkám Pítrsovi.
"Ty vole, co to je?"
"To je Aneta Langerová, ale polsky."
"No jo stejná hudba a melodie, ale jiná zpěvačka."
"Ten borec, co vymyslel tu superstar měl fakt dobrej nápad-ten se jen tak doma dívá na mapu a zabodává vlaječky, vždycky si jen tak mne ruce a říká ááá Bulharsko.."
"Celý jsou to prostě takový omalovánky."
"Kurva kdyby tady začali hrát Palenie Titonia, tak jsme v balíku.."
"Hehe."
Tak jsme to jako správný nekomerční rebelové zhodnotili, Pítrs  vytáhnul cigára a šli jsme si dát ven před nádraží papierosu. Hulíme to retko, čumíme na hodiny a ručička se skoro nehejbe. Nakonec to samozřejmě jede. V 7 ráno jsme v San Piegu na nádru. Pítrs jde ještě na program v ekocentru-já nemám naštěstí nic a můžu jít spát.
Loučíme se s dojetím-"Tak vidíš, kam jsme se s tou muzikou dostali..."
No a to je asi všechno. V této chvíli je obrazová část našeho DVD v poslední výrobní fázi. Doma se probírám starejma VHSkama z mladších časů, zejtra mají přijít finální mixy od Flipera. No a pak už se to jen vyrobí a bude to. Všichni už se nemůžou dočkat...