Pozor !! se svou troškou přišel i Pítrs abysme Vám to čekaní trochu vynahradili.
Od příště zde budete moci nalézt texty a MP3 z alba Smutné a veselé vraždy ve dvou verzích (128kB a 32kb, pro ty co by chtěli poslouchat přímo z webu). V přípravě je video VF ze zakončení majálesu, ve Žlutém psovi !! Přibude několik fotek, program koncertů se poněkud reinkarnoval, a obsahuje info až do Listopadu.


Novinky za Dubenec podle pana Márdiho

ÚPLNĚ NEJNOVĚJŠÍ NEWS

1. Pítrs má novej MOBIL.
2. Mejla má novej KLOBOUK.
3. Máme nový HOME VIDEO z Líbeznice.
4. Dejmal má pořád kšiltofku STAR.
5. Ladys se vrátil z DDR.
6. Márdi už má zase pojízdnýho FIATA.
7. Již brzy bude oficiálně vydáno EP "NOVÁ JARNÍ KOLEKCE"
8. Celý koncert MAJÁLES točila TV GALAXIE - JE TO DOBRÝ!
9. Na rozdíl od minulého humbuku, který proběhl při oslavě pátých narozenin VF se nyní nic nechystá - VF se v klidu a nenápadně dožívá 6 LET!

 

Helou srdíčka!

Již delší čas jsem se odmlčel. Všechno (brutální) běželo dál. Dalo by se napsat, že sled událostí se v některých chvílích přestával dát sledovat. To, co jsem zaregistroval - můžu nyní vychrlit. Vypsaná fixa jede. Závěrečný koncert v březnu jsme odehráli v Kutný Hoře. Krásnej, magickej górod, tahle Kutná Hora. Hrozně rádi tady hrajeme a skoro vždycky se zabijeme i nabijeme. KLUB ČESKÁ 1 - společně s NAWZDORY jsme roztočili punkpopovou bestialitu. V poslední třetině koncertu se ke mě přitočil MAYLE KUKULSK a škemral, že už nemůže. To si jenom vymyslel. Pítrsova rytmická jízda se nedala zastavit. Je dobře, že si přibral vokál - je to statečnej borec, kterej mě zachraňuje kůži, když už nemůžu. Skoro vždycky. Dejmal si to vychutnával, hopsal a já jsem se úplně odvařil. Tak to má být. Musíme být silní, nebo nás to sežere. Lidi byli skvělí - v jednu chvíli to vypadalo na destrukci odposlechů, ale zvěrečnej HELTERSKELTER všechno dokonale ukončil. Skončil březen - benzínová pumpa v Přelouči a nesmrtelný bagety.
Duben proběhl ve znamení samoty, energie, nahrávání, koncertu THE CURE a všechno vyvrcholilo na MAKARA TOUR.
8.4. jsme vyrazili do HOŘOVIC. Jeli jsme ve třech, protože Mejla byl OUT a to dost. RC v Hořovicích je celkem velkej, lidi jsou v klidu a zvukař je dobrej. Vytvořili jsme osobní rekord v délce hraní - tři hodiny a dvanáct minut! Hráli jsme totiž sami a pořadatel si to dal do smlouvy (ty tři hodiny hraní). Na druhou stranu bylo zábavný zjišťovat CO VŠECHNO JSME SCHOPNÝ "zahrát". Zazněli NEW MODEL ARMY, JOY DIVISION, PIXIES, THE WHO plus šestadvacet našich věcí. Některý jsme nehráli asi tak dva roky. Po třetím bloku jsem byl dost mimo, ale ve svý podstatě to byla katarze jako prase. No, jako prase ne. Prase ženského pohlaví v uniformě nás zastavilo při cestě zpět. To, že jsme vepředu seděli tři, nebylo dobrý, ale ta slečna se do Berouna fakt nemohla dostat.... Hysterický výkřiky typu: "No to snad nemyslíte vážně!" jsem nakonec neutralizoval obličejem nešťastného hodňouška, kterýmu kamarádi - ožralci nacpali někoho dopředu a on za to NEMŮŽE. Třistovky z původních dvanáctiset. Dobrej obličej. Nemáme to lehký. Žigul a fiat jsou pro policii snadnou kořistí, ale na druhou stranu - indiáni měli úctu k šedinám, tak si myslím, že by jsme za naše auta mohli dostat nějakej volnej glejt. HESLO MĚSÍCE: IMUNITA PRO NAŠE AUŤÁKY!
Po Hořovicích jsme zalezli do studia v BRANDÝSE NAD LABEM a v krutých bolestech jsme porodili pět songů. Buď to někdo vydá a nahrajem to znova, nebo dohrajem dalších pět věcí a vydáme novou kazetu. Nahrávání a míchání bylo náročný. Všech pět věcí se mi dokonale zhnusilo, ale s odstupem času to hodnotím dost kladně. dobrá nahrávka, dobrá zkušenost. Chtělo by to víc času, víc peněz a v našem případě i producenta, kterej by to vedl. Hodně nám pomohl ZDENDA CERAL z READY KIRKEN, kterýmu tímto velice děkuju a svým způsobem ho i obdivuju, že do toho s náma šel.
Pařba u Alice v Práge byla dost dobrá - už za to TO stálo.
Do toho všeho přišel koncert THE CURE, kterej mě dokonale nakopnul a pro moji duši to byl životní zážitek. Přeostřil mi ji a svět kolem byl a stále je intenzívnější a hlubší. The CURE TO pořád mají, i když Robert je tlustej a zdánlivě klidnej (ale TY OČI - bože TY OČI). Publikum bylo naladěný, navoněný, vybičovaný a na závěr vyplivnutý ven se závěrečnou songou FAITH, což byla dost hustá tečka. Mě se to líbilo a taky mi to pomohlo. Ó - Robert léčitel - cheche. Mezi námi bisexuály - SIMON GALLUP vypadá fakt dost dobře a hlavně je to výbornej basák, kterej The CURE hodně dělá. Kašle na exhibice a vnímá náladu - při A FOREST to bylo jasný. Úplně jasný. Životní songa.
Potom odpadlo MNICHOVO HRADIŠTĚ a to je dobře, protože tam hrajeme pořád a už to chtělo pauzu.
Den potom jsme vyrazili do NOVÉHO MĚSTA. RC MATRIX. Čerstvý klub se spoustou barů. Opět se zadařilo - nekompromisní atmosféru dokazuje zlomenina nohy, kterou utrpěla jistá slečna, která rozjela ZBĚSILOST V SRDCI - bohužel noha nevydržela. Ostatní vydrželi a nejvíce ze všech paní učitelka (slečna) HANNAH MIMOZEMSKÁ, kterou jsme dlouho neviděli a děkujeme jí, že nám půjčila peníze na další pokutu. Policajti nejsou indiáni. Některý policajti jsou docela dobrý - třeba Dostík z Pardubic, kterej uklidil Pítrse zpátky na pevnou zem. HANNAH nám půjčila sice jen pět korun. Ty totiž chyběly v záplavě drobných, který ležely na střeše fiata. Dobrá scéna. Do San Piega jsme přijeli hrozně pozdě. Ve chvíli, kdy jsem všechny rozvezl, došel benzín a tak jsem se do postele doplazil někdy v půl šestý ráno. Zdál se mi divnej sen. Cizí zlí chlápci mě drželi v nějaký místnosti, kde bylo spousta nádob a v nich plavali různě deformovaný lidi. Vypadalo to jako nějaký peklo nebo co to vlastně bylo. Potom mi svázali vlasy do pramenů a rvali ty lana strašnou silou, dost to bolelo, ale mám takovej pocit, že jsem se z toho přeci jen dostal, protože jsem se probudil celkem v klidu a náš velkej bílej kocour OSKAR ležel vedle mě a koukal se. Není to tak trochu magické, ty temňochu? (ironický blíženec).
Závěr měsíce potvrdil pravidlo, že TO NEJLEPŠÍ NA KONEC prostě v našem případě sedí. Čekalo nás MAKARA TOUR.MORAVSKÁ TŘEBOVÁ - JESENÍK - OPAVA- PRÁGA (ROCK CAFÉ)
Mejla byl pořád OUT a Dejmal musel (ARBEIT MACHT FREI?) pracovat. Chudák LUCKY LUCK. Vypadalo to špatně, ale z krize nás vytáhnul CHOSÉ MAGRETTI - čechoportugalec (otec z Chrudimi, matka portugalka), kterej hraje v READY KIRKEN. Nabídnul nám své služby i energii. A je to dobrej basák. Během dvou zkoušek zvládnul patnáct věcí a tak jsme v pátek 28.4. vyrazili do Moravský Třebový společně s Márou Kuklou a s Choseho přítelkyní Jitkou.
V Moravský Třebový vyrostl nádhernej klub DUKU- DUKU, kterej má evropský parametry. Čistej, videoprojekce, dva sály, amfiteátr, dobrý a nadšený lidi. KDE SE TO TAM VZALO?! Před náma hrála kapela DOBRÝ DEN, která byla celkem dobrá. Jejich zpěvačka dobře řvala a celkem akci nakopla. Lidí se sešlo dost a tak jsme nazvučili, CHOSE zakejval hlavou, PÍTRS zaječel MAKARA (izraelsky "CO SE DĚJE") a já začal hrát HARPYJE. Měli jsme trochu obavy, ale bylo to zbytečný. Klasická trojka, gradace akce, další zakuklenej pirát (že by nové vydavatelství KUKLA RECORDS?) a na závěr čtvrthodinovej jamík s Magrettim, kterej je fakt šikovnej. POHODOVKA. Akorát ta cesta zpět byla psycho. Fiatovi se rozbila spojka a vypadalo to, že to zabalí. Jenže náš fiat má dobré srdce a tak za chvíli vstřebal závadu. Není to totiž žádnej z á p a d n í s r á č, kterej potřebuje romanticky zmizet za obzorem společně s mobilním princem ÚSPĚCHEM a blazeovanou princeznou KIKINOU. Ví, že naše cesty jsou důležitý a je rád, že má na starý kolena zábavu. Každopádně to zabalil asi třistapadesát metrů od mého domova před nějakým skladem. SITUACE.
Ze skladu kouká poplašňák, já - unavená figura tlačím exlou káru jako SISIFOS, úplněk, ticho - jen do toho stereotypní zvuk - PÍ PÍ PÍ PÍ. ČA! ČA! ČA! ČA! sípu já. Přijíždějí policajti a nechápou nic. Nejspíš musí bejt zvyklí a tak mě nechávaj bejt. Zkouším ještě jednou nastartovat a vida! - provokatér fiat v klidu dojíždí domů. Pět patnáct. Ani se mi nic nezdálo. MAKARA!
Druhej den vyrážíme do JESENÍKU. Žigul je napěchovanej náma, aparátem, hulením(speciální model - "zahrada") a hlavně energií. Pítrs s Magrettim se okamžitě pouštěj do ochutnávky a jede to. Žigul a i to ostatní. Vešli se i dva stopaři z Letohradu. Pěkný slunečný den - SABBATH se blíží a JESENÍK je pověstnej svojí atmosférou. Dorazili jsme celkem brzy. Pítrs s Magrettim obsadili obří gauče a usnuli. Po dlouhý době jsem se nemusel starat o řízení a střiky nejsou špatná věc. Stejně jsem ten den ještě řídil, ale to jsem v té chvíli nemohl tušit. Klub v Jeseníku není úplně v Jeseníku, nýbrž v ADOLFOVICÍCH. Není to žádný nablýskaný STARBOX. Je to správně omšelý místo s temným barmanem. Postupem času však toto místo procitá a proměňuje se v hodně zajímavou směs. Barman není vůbec temnej - má rád ganju - tak mu ji tam pěkně přivezte- (to je vzkaz pro všechny kapely).
Původně s náma měl hrát VOLANT, ale bohužel to nedopadlo a tak s náma hrála kapela jménem THE PANT. Hrajou něco jako JUDAS PRIEST a šli do toho jako blázni. S lidma to vypadalo ze začátku špatně - bylo jich málo, ale pak přeci jenom dorazili a rozjelo se to. CHOSE byl už dokonalej, Pítrs byl taky dokonalej, já jsem snad taky nebyl špatnej a sál vstal z mrtvých. Mezi všemi se vytvořilo napětí a možná i SOUKOLÍ. Jam nebyl tak povedenej jako v Moravský Třebový, ale i tak jsme si to hezky u ž i l i. Jestliže v M. T. byl prioritou koncert, v Jeseníku byla jako priorita vyzdvihnuta společná pařba. Bar se definitivně proměnil a všichni se proplétali, pořvávali, Pítrs seděl nahatej na baru, Magretti rozvíjel své klikaté teorie, které ukončoval typickým chechotem i další mimikou. Oba dva nás pozval do Lisabonu a tak doufám, že se tam v září dostaneme…
Obrovský zamotaný uzel a v něm občas nastane období házení hlav za hlavu. Prostě BRUTÁLNÍ VŠECHNO. Magretti nám pomohl a VYPSANÁ FIXA může být klidně DEAD SILVER ZIPPO a možná, že se tam na tý akci objevili ÝMO MIHAI i SVÍPMÍ RAKOUSKI ze San Piega. Kdo ví. Do Opavy zbylo tak na jednoho jointa - zbytek dostal barman. Dalo by se toho napsat ještě mnohem více, ale jsou věci mezi nebem a zemí - ostatně MAKARA TOUR hodlá popsat i Pítrs - více pohledů více vidí.
Další den jedeme do OPAVY. Nečekáme převratnou akci, ale těšíme se. Pohodová jízda žigulem, kterej šlape jako hodinky - modlíme se, aby neupadlo kolo, který vydává dost podivný ZVUK.
Klub JAM je takovej zvláštní. Je dost tmavý, je v něm trochu zima a na záchodě nebyl toaleťák - tělesný potřeby jsou dost nekompromisní. Společně s náma hraje kapela GERM - není to špatný, ale zvuk vypuzuje ven. Vedle je zahrádka a tam je spousta lidí. Je pěkně a lidi chtějí být venku. Naše hlavy jsou chuchvalce z akcí a z únavy. Ještě ke všemu budu řídit a tak si dávám kafčáka a REDBULLA, protože KOFEIN DĚLÁ Z LIDÍ MAŠINY. Hraní je dobrý - po technický stránce naprosto bez chyb. Lidi nám dali možná víc než my jim. A stejně to byla SMAŽBA.
Ještě před koncertem se nečekaně zjevuje KUDLA - pardubická naděje naší kinematografie - budoucí režisér. Naše sestava je pro něj šokem.
Závěrem somrácky vypsychneme HELTERSKELTER - vazby, psychedelie, žádná konstrukce - usmíváme se na sebe - strávili jsme spolu tři parádní dny i akce. Teď jsme unavený. Osobně jsme s Pítrsem zjistili, že VF může fungovat i takhle. Doufejme, že Mejla se nakopne a Dejmal nebude WORKOHOLIK. Cheche. Na druhou stranu dobrá image: BLÁZEN, WORKOHLIK, PROVOKUJÍCÍ LEVIČÁK A ALKOHOLIK. To zavání sebeonanií a generační výpovědí.
Cesta domů byla šílená - dvěstěsedmdesát kilometrů. Pítrs s Magrettim se snažili, ale stejně usnuli a já se štípal do nohy, kousal do pusy, běhal kolem auta atd atd atd. Těsně před Chrudimí mě zachránil někdo nahoře (možná to byl BERTIL), protože jsem lehce vytuh a proti žigulu běžela srnka. Ne přes silnici, ale přímo proti autu. Byl to takový zpomalený film. Mozek rezignoval a žigul se řítil vstříc hnusný bouračce. V poslední chvíli si mozek řekl, že by bylo blbý umřít zrovna TEĎ, protože se otevřely nový brány a tak se ještě naposledy nakopnul, uhnul a vydržel až do Pardubic. Vykopáváme Magrettiho v Chrudimi a odjíždíme do Pardubic spát. Je 1.5.2000. Před náma je Prága, majáles a kdoví co ještě. Třesu se a chvěju, držím volant a JEDU!
MAKARA TOUR mělo ještě fázi číslo čtyři. Z rozjetýho vlaku vyskočil Chosé Magretti, který si toho užil až moc a místo něj se ve vlaku- vlastně žigulu - objevili DEJMAL s MEJLOU. Vyrazili jsme směrem Prága - ROCK CAFÉ, kde jsme měli hrát s DIVOKÝM BILLEM a LETAMA MIMO. Svým způsobem jsme se na tuhle akci tak trochu vetřeli stejně jako PESTALOZZI. Místo původních dvou kapel hráli najednou čtyři a tak jsme museli začít po osmý hodině. V sále bylo mimimum lidí, zvučili jsme asi tři minuty (ještě, že tam byl zvukař, kterej nás znal a zvládnul to.) Koncert stál za hovno, ale i v tomto ZAHOVNU jsem si našel chvilky, kdy mě to bavilo. Postupem času se to přece jenom nakoplo a tak jsme nějakým způsobem završili MAKARA TOUR. Já s Pítrsem jsme byli totálně vyřízený, Dejmal unavenej z práce a otrávenej ze zvuku a Mejla lezoucí pomalu nahoru z Macochy svejch PSYCH.
Zhruba v půlce koncertu v ROCK CAFÉ bych na VF nevsadil vůbec nic, ale pak jsme zahráli 1982 a to byl částečnej elixír. Každý den není posvícení. Neexistuje ideální pohoda, to je jasný - ostatně byl 1.květen a začátky měsíců máme oproti koncům poněkud slabší. Halucinačně jsem se motal po R.C. a nevěděl jsem jestli jsem normální. Šel jsem na kafčáka a postavil jsem se vedle podivnýho chlápka (39 - 51), kterej vypadal jako Klaus Kinski a taky jako Jirka Korn. Ani jeden z nich to nebyl. Plácnu mě po zádech a řekl: "Nazdar Márdi - dneska to bylo slabší, co?" "To není pravda a vůbec vás neznám" řekl jsem já a míchal jsem si dál svýho turka. "Promiň, že jsem se nepředstavil - já jsem Váš dobrej duch - dobrej duch Vaší kapely." "A nemoh by si vypadat třeba jako FRANK BLACK - tahla držka je vážně dost hnusná."
V mžiku se na barový stoličce rozvaloval sympatickej plešatej tlouštík a spustil svuj monolog.
" Neexistuje ideální kapela, Márdi, a čím seš starší, tím je to těžší - znáš to - PRACOVNÍ PROCES - co budeš dělat, až ti bude čtyřicet, musíš uvažovat do budoucna, ty VOLE, přeci nebudeš vyjadřovat pocity do NEKONEČNA - musíš být zdravě vypočítavej a vědět co je dobrý pro TEBE ty idiote - mimochodem jmenuju se Bertil - Váš dobrej duch BERTIL, taky bych ti chtěl říct, že mimo pracovního procesu jsou tady přítelkyně a TY VYŽADUJOU POZORNOST, protože bez patřičný pozornosti trpěj - chápeš to TY MAGORE!" Bertil byl v extázi.
"Neexistuje ideální kapela, Márdi, pracovní proces, přítelkyně, dlouhý cestování, žádný peníze a na nějaký VNITŘNÍ PNUTÍ se Ti stejně nakonec všichni vyserou TY BLÁZNE!"
BERTIL zrudnul a do toho všeho řvali LETY MIMO: Naprográámujuu Tě, naprográámúújúúú.
Vypadalo to, že mě BERTIL dřív, nebo později oddělá. Byl úplně mimo. Už jenom tak chrlil: Práce, přítelkyně, peníze, přítelkyně, práce, grkrakrakru, frifrifri, pnutí, rozbiju ti hubu! Plácnul jsem ho po tváři - Bertil se zastavil a začal trhaně sípat a nakonec se rozbrečel, mával rukou, jakoby odháněl nějakej zmar nebo co, zapálil si cigáro, potom se do toho všeho rozkašlal a tak dohromady sípal, brečel, mával rukou a kašlal. Ve svý podstatě bylo jasný, že vůbec nejde o pracovní proces, nebo o přítelkyně nebo o peníze a Bertil mi to v následující chvíli potvrdil.
Koupil jsem mu banánový džus za 39.50 (0,02l). To ho postavilo na nohy.
"Sorry Márdi, že jsem se tak rozjel, ale chtěl jsem Ti jenom naznačit, že každý má právo na slabší chvilku - původně jsem Tě chtěl zabít, protože mi připadalo, že ses na to dneska vybodnul - víš, to bych potom umřel nebo spíš by mě přeřadili k jiný kapele, fakt jsem měl strach..."
Kafe bylo studený. Musel jsem mu to říct. "Bertile - seš fakt výborná figura, zvlášť teď, když vypadáš jako FRANK BLACK - zejtra to bude určitě vyfocený v Bravíčku i v Bangu a možná i v ROCK POPU - MÁRDI S FRANKEM ROZJÍŽDĚJ PALBU! Na druhou stranu mě připadá, že na to tak trochu kašleš - DOBRÝ DUCH KAPELY by taky měl vyvíjet nějakou energii, aby se kapela někam posunovala - místo toho je Dejmal přepracovanej, auta jsou rozbitý nebo maj sebraný papíry, vydělaný prachy dáváme policajtům, Mejla má psycha, Pítrse vyhodili z RADIA, když si udělal vysílání po svém a vůbec vy všichni dobrý duchové jste teď v nějaký dost vlký krizi a tím končím, protože bych už jenom vznešeně plkal a moralizoval zvlášť potom, co jsem viděl tu šílenou výstavu dole!"
BERTIL se na mě podíval a řekl: "Ale zase vím, kde máte ladičku!" To mě zaskočilo: "Kde?" "Máš ji v kapse, ty sklerotiku - tímhle Ti šetřím dvě hodiny hledání, tím pádem se vyhnete policajtům, který by tam za dvě hodiny stáli, můžete si probrat Vaši situaci v autě, celkově se nakopnout a rozjet extázi na MAJÁLES v Litomyšli a v PARDUBICÍCH!" To mě dojalo.
"Díky Bertile - seš fakt dobrej duch - nemoh bys chvíli vypadat jako COURTNEY LOVE?" "Jasně Márdi." Políbil jsem COURTNEY LOVE dvacetisekundovým polibkem a pošeptal do ucha BERTILOVI - DÍÍÍÍKY MÓÓÓÓC!"
Zajímavá situace. BERTIL to s náma myslí dobře, ale ideální dobrý duch neexistuje...


Novinky za Dubenec podle pana Pítrse

MAcaRA TouR 2000

Všechno to začalo ve čtvrtek večer, když jsme učili šílené basové linky z hlavy hardkoráře Modráka Ozzyho Dudyny alias Dejmala našeho nového alternujícího basistu Chosse Magrettiho alias Víťu Jiráčka z Ready Kirken, šlo mu to velice dobře a asi po 3 hoďkách intenzivního makání a dření jsme dosáhli kýženého výsledku - Chosse byl připraven vyrazit s námi na MAcaRA TouR 2000. Tato čtvrteční zkouška měla mimochodem ještě menší dohru na rockotéce obávaného DJ Vaschka, celkem nikdo nikam nespěchal no a ve čtyři ráno jsme už moc nefungovali, avšak nikdo z nás ještě netušil že to má být pouze předehra očekávaného M. T.
Druhý den jsme vyrazili jako obvykle přesně na čas, v místě naší první zastávky v Moravské Třebové nás očekávali v 18 ,00 avšak v 18,30 naši někteří úmyslně nejmenovaní členové se stále ještě ani nenacházeli u zkušebny v Pce natož pak v Morav. Třeb. Po zběsilé jízdě a několika rozhovorech s místními o tom kde to vlastně je, jsme s řevem na rtech vcházeli do jednoho z těch hezčích klubů v Čechách, příjemný šéf klubu Duku - Duku nám všechno ukázal, všechno vysvětlil a my se rozvalili v šatně a jako by mimochodem jsme s Chossem pod zkušeným vedením Máry K.2. začali testovat místní nápojový lístek. Kapela hrající před námi byla zajímavá vokálním projevem mladičké zpěvačky Aleny a hojným úspěchem u publika, kolem desáté dohráli a my jsme nastoupili svižně a hravě, zpočátku to nevypadalo na podařenou akci, ale v průběhu koncertu jsme docela solidně zaplněný sál vyprovokovali řevem a Chosseho smíchem k aktivitě a skončili jsme u celkem řvoucího a bavícího se davu, závěrečný přídavek Lorenová pouze ve dvou, protože tu jsme Chosseho nenaučili, byl velice zajímavý. Jo byl tam skvělej zvuk (aspoň teda na pódiu a hrálo se fakt bezvadně). Pak započala dosti šílená rockotéka v pravém slova smyslu, byl to samej nářez a nikdo moc ani netančil, tak jsme čučeli na projekční stěnu !!!!!!! v hospodě a kecali v šatně, proběhlo pár podpisovejch akcí a cítili jsme se šťastní, pak mě jeden přítel pozval na fajfku a začali jsme na ulici s Chossem ladit své hlasy podle naší elek. ladičky, moc to nešlo a našemu blízkému okolí to připadalo přinejmenším zvláštní, pak se rozbilo nějaké sklo, otevřela nějaká okna, která už nešla zavřít, něco se rozlilo, taky se tančilo. Když jsme odcházeli z klubu, říkali jsme si že to byla povedená taškařice, avšak to ještě neměl být konec našich dobrodružství. Záhy jsme zjistili, že spojka u pol. fiata nefunguje zdaleka tak jak má, skoro vůbec nezabírala, tak jsme se tedy vydali na cestu, mohelničák jsme vyjížděli na dvakrát a to podruhé bylo pouze na jedničku, cesta to byla šílená, ale nakonec jsme asi po 4 hodinách šťastně dorazili domů, Márdi to sice pak úplně sám tlačil domů, ale zvládnul to.
Druhý den jsme byli domluveni na 15,00 hod, vše proběhlo v klidu a my tři tedy Víťa, Márdi, Pítrs jsme vyrazili zásobeni jídlem, pitivem, gandžou a dobrou náladou tentokrát do městečka Jeseník. Cestou jsme se dobře bavili, kouřili, brali stopaře, pili a taky jsme vymysleli název našeho turné obávaného MAcaRA TouR 2000. Z cesty a včerejší akce notně unaveni jsme zapadli v Jeseníku do sedaček v bývalém kinosále kde se klub nacházel. Kolem deváté večer jsme opět začínali ožívat a první dvojdecky vína nám tváře opět barvili na červeno a život v nás se zase rozproudil. Začala kapela z Bruntáli - což byli tvrdí chlapíci hrající rozkročeni a velice, velice rychle, moje parketa to sice nebyla, ostatně ani nikoho jiného v klubu to nebyla, ale musí se jim přiznat, že sehraní byli. Náš blok vypukl hned vzápětí a celkem dostal lidi do varu, byli jsme si jistější než v Duku - duku, a bylo to znát , lajnap byl až na Lorenovou stejnej a kotel byl menší, ale bylo to dost dobré, ještě než jsme dohráli každý v klubu věděl jak že se jmenuje naše turné, macara jsme řvali často, nahlas, vytrvale, úderně, vlastně pořád. Pak nastala veliká pařba jejíž konec se mi ztrácí v mlhavých dálkách, probíhaly podpisové akce všude kam se dalo, panáky, džoše, víno,cigára no však to znáte, proběhl můj striptíz na baru , různý sázky atd. Nakonec mám pocit že jsme společně s Víťou podařilo prosadit naši kazetu s formací US 3 na bar a pak už tancoval celý klub a my jsme padali na zem a pořvávali Macara, v závěru si ještě vzpomínám jak kolem 6 hodiny ranní naháníme z Víťou bílou kočku a řveme na ní (chudinku) neustále :" Hledej gandžu, hledej ganžu..........!!!!????, no a nakonec jsme skončili v postelích který tak vrzaly že se někdo probudil a nadával že tam souložíme. Ráno jsme dorazili do místní hospody kde jsme si nahlas četli oblíbený mládežnický časopis Bravo, což dost sralo místní štamgasty, no a pak to zase začlo nějak na novo, džoše, pivka, cigára a hurá do Opavy, do Jamu. Tak jsme tedy dali sbohem skvělému jesenickému Biu 33 a vyrazili na překrásnou projížďku po Jeseníkách(mimochodem viděl jste někdo v Čechách větrné elektrárny, my jo!!!!), bylo nádherně tak to bylo moc a moc pěkné, doporučujeme všem za krásného počasí navštívit Jeseníky a poslouchat u toho Priessnitz, do Opavy jsme dorazili za tmy, avšak NA ČAS!!!!!!!(ostatně toho času jsme měli opravdu hodně). Jam byl temný, tichý, trošku zatuchlý a tak, vyložili jsme věci a vypadli do venkovní restaurace naproti klubu kde se bavilo spousta mladých , jen pasivně seděli popíjeli, debatili, nic nuda naše pokřiky sice vnesly trochu života do řad konzumentů piva, ale nic moc se nedělo, kapela před náma hrála celou dobu jako o život, z recenzí mých přátel jsem zaslechl samou chválu, zejména na bubeníka, jo ostatně víte že centrum Opavy je celkem fajnová záležitost, to město má atmosféru, na zahrádce jsme opět samozřejmě prosazovali US 3, ale bohužel prapodivný zlatem ověšený barman neměl pro naši oblíbenou bandu černochů pochopení(to se ostatně dalo čekat), nečekaně se objevil režisér našich budoucích videoklipů slavný režisér a kameraman Michal Kudláček s přítelkyní, tak jsme debatili. Některé kluby jsou uzpůsobeny k hraní a tancování jiné zase k paření a chlastání Jam tak napůl tančící figury během našeho následujícího koncertu měli problémy se vejít mezi stoly a zeď , ale stejně to bylo bezvadný, Jiráček hrál naprosto s přehledem a jistotou,lajnap opět nezměněn, obzvláště vydařenou pasáží byla díra v Lunaparku, kde nikdo nehrál a jenom jsme všichni tři zběsile řvali macara, bylo více než jen pěkné a povedené, byl to závěr MAcaRA TouR a byl to závěr podařený a důstojný, dvě věci kromě skvělých montstrózních pařeb, který byly fakt dobrý, mě na našem turné natřeli asi nejvíc, a to naprostá semknutost nás tří, když jsme spolu dohromady žrali, srali, prděli, pili, kouřili, kecali, tančili, hráli, usínali, vstávali no prostě všechno, no a ta druhá věc se týká hraní, strašně moc se mi líbilo jak jsme toho neměli zas až tolik nazkoušenýho, jak se rozjížděli naprosto šílený improvizační pasáže, který byly místama i taky strašně dobrý, no ostatně kdo můžete vyražte na nějaký turné je to fakt bomba. Když jsme skončili tak jsme si dali pár vinných střiků, venku na zahrádce kde pořád slušně šumělo, zakouřili si a pak jsme odjížděli, Kudla a girl měli sice jet s náma, ale potom kouření to nějak nezvládli a zůstali, no a když jsem se světlem ráno usínal doma, říkal jsme si že to opravdu stálo za to a že jsme rocková kapela a že boříme mýty.