Opět jsem se dlouho odmlčel, ale nyní to bylo způsobeno ztrátou veškerých materiálů. Jelikož si nedělám záložní kopie, musím vše napsat znova. Období od 3.6. do 27.7. bylo opravdu nabité událostmi. Skoro dvě desítky kapitol. Pořád se něco děje.

KAPITOLA Č.1 – DOUDLEBY FEST 3.6.2000

Festival v Doudlebech byl letos stejně dobrej jako minule. Seňor Štefanides nás opět pozval a tak jsme vyrazili. Obsazení (VLTAVA, TATA BOJS, N.V.Ú., THE SICK atd.) dávalo záruku vysoký kvality. Hráli jsme brzy, ale v Doudlebech to vždycky jede už od začátku – lidi jsou zběsilci, bavěj se a nečekaj, že to někdo bude dělat za ně. To se mi líbí. Hráli jsme s MAYLEM, kterej byl dost unavenej a tak jsme po koncertě jeli domů. Viděl jsem podařený set skupiny VOLANT – totální crazy show. Bravo chlapci. Panovalo obrovský vedro – stín se ze země nezvednul ani náhodou. Lidi se pořád ptali, kdy bude nová kazeta. Bude.

KAPITOLA Č. 2 – LOMNICE NAD POPELKOU 8.6.2000

Ve čtvrtek 8.6. jsme navštívili Lomnici. Skoro už klasická trojka (JÁ, DEJMAL, PÍTRS) zažila typický výjezd do nového území. Klasická trojka není zakládající čtyřka a tak dál nosíme Mejlu ve svých srdcích a doufáme v jeho definitivní COMEBACK. Vše je otázkou budoucího osudu. Koncert pro necelou padesátku peoplů dopadnul velice dobře. PŘÍJEZD – ZVUKOVKA – SMAŽBA – ADIOS AMIGOS a hurá domů. RC AION je moc pěknej a je tu dobrý zvuk. Padre Kracík (šéf) pouští dobrou muziku a mají zde dobrou kávu. Po nás hrála kapel VŠETKY HNĚDKY a bohužel to už jsme seděli ve fiatu a probírali spoustu nesmyslů i zásadních věcí. Škoda, že nemáme vrtulník! Nejlepší věc v Lomnici byla DESTRUKČNÍ. Psychedelie – noise- nářez.

KAPITOLA Č.3 JIHLAVA 9.6.2000

Jestliže dvě předešlé kapitoly byly chudé na zajímavé situace, tak JIHLAVA vše vynahradila. Do místního RC jsme jeli jako předkapela READY KIRKEN. RC se jmenuje AVANTGARDA a nachází se v bývalých kasárna. Přístupová cesta je středověká obchodní cesta a pod klubem je ZOO. Nevím čím to je, ale pokud někam jedeme jako předkapela READY KIRKEN, tak je to většinou průšvih. Situace. Vnikám do klubu, kde sedí podivná figura s potetovaným VŠÍM, která naprosto nereaguje na jakýkoliv podnět nebo impuls. REKLAMNÍ ANDROID? Barmanka vypadá jako milenka Nicka Bellaneho a šéf klubu je zase něco mezi MARLONEM BRANDEM a američanem z Dallasu ze sedmdesátých let. Nikdo nic neřeší a na nic nereaguje. Jenom zvukař se s vyteklým výrazem dostavil a bylo vidět, jak moc mu vadí, že musí zvučit. Neustále si pro sebe něco sípal – zaslechl jsem útržky typu: „Ser“, „na hovno“, „pryč“ a „zabít“. Nakonec zmizel a místo něj se objevil mladej kluk, který se smutným výrazem vše dozvučil. ZAJATEC OSTROVA TABOR? Klub se skládá z temnýho špinavýho baru a obrovskýho zatuchlýho sálu. Bar vyhrál nad sálem 7:0 na lidi. Nepřišel nikdo. Zahráli jsme si „Kde je má mysl?“ od Pixies a pak šli jamovat KIRKENI. Barmanka si pustila KRYLA a nahoře si nějakej mladší ročník pustil THE OFFSPRING. Nikdo se ani nehnul. Pak přišel CELER – kytarista READY KIRKEN a začal mít stíhu: „Jsem zhulenej a mám obavu, že tady za chvíli vypnou proud a všechny tyhle figury se proměněj v upíry a to bude naše smrt.“ Vylez jsem ven a z klubu lezla zvuková směs READY KIRKEN, KAREL KRYL a THE OFFSPRING, která se mísila se skřeky tučňáků, hrochů, tygrů, slonů a kdovíčeho ještě. Tady už fakt chyběl jedině strýček JEDLIČKA, kterej vlastně ani nebyl potřeba. Pítrs z toho dostal záchvat smíchu, Dejmal rezignoval a Mejla s náma nebyl. Apokalypsa. Za Marlonem dorazil nějakej troskoděda – (obličej „KEMROFUNES“), kterej byl totálně ožralej a dožadoval se prachů na další chlastačku. Marlon ho poslal do hajzlu, KEMROFUNES nepublikovatelně nadával, a tak mu Marlon, když byl KMRF na záchodě, nalil do panáka jar na nádobí. Děda nic nepoznal, obrátil do sebe panáka a v tý chvíli nasadil TAPÍRA a odpotácel se pryč. Marlon byl viditelně spokojenej, přišel za náma a říká: „Ve dvanáct možná NĚKDO přijde.“ „Jedině tak šimpanzi a orangutani ze zoologický“ odpověděl Michal Hrůza z READY KIRKEN a bylo jasný, že nedostaneme žádný prachy. Jeli jsme domů. Celá akce měla epilog před zkušebnou, kde se nás pokusili napadnout plešatý idioti. Vše vyhnilo díky našemu většímu počtu, jejich opilosti a naší zhulenosti. Motali jsme se nocí s aparátem do zkušebny. Fakt divná akce.

KAPITOLA Č.4 DOKSY – FESTIVAL 10.6.2000

Další den jsme jeli i s READY KIRKEN do DOKS. V paměti nás strašil CHOSEHO obývák (viz minulá historie), ale byli jsme překvapený hojně navštíveným fesťákem (cca 300 lidí). Hráli jsme ve dvaadvacet hodin a byla to výborná doba na brutální jízdu, která skončila legendární písní D.U.P., která je v těchto krajích dost známá. Hráli jsme i další starší songy (Lorenová, Krabice, Marinetti, Tancoval na stole leží na podlaze.) Pohoda – Jihlava zapomenuta. KIRKENI měli smůlu, protože hráli někdy ve dvě ráno a my měli smůlu, že jsme na ně museli čekat. Vyjížděli jsme někdy ve čtyři ráno. Na druhou stranu jsem viděl vycházející slunce nad BEZDĚZEM a BERTIL se objevil jako KAREL HYNEK MÁCHA. Jenom se tak mihnul na silnici a řval na mě: „Neusni ty magore- bylo to výborný.“ Ready Kirken si to vyžrali – Míša Hrůza nalil do služebního auta benzín místo nafty – vycucával to další dvě hodiny na benzínce. Tyhle hudební skupiny – to jsou fakt spolky bláznů a kašpárků. Někdy.

KAPITOLA Č.5 DICKFEST - PRAHA 16.6.2000

V neděli nám Dejmal oznámil, že jeho problémy se šlachama dostoupily k vrcholu a tak byl stejně jako Mejla out. Naštěstí nás zachránil Ondra STIEBER z DOUBLE DECKERS. Během týdne nacvičil patnáct věcí a tak jsme se mohli zúčastnit DICKOVA FESTIVALU. DICK je náš starej kámoš, kterej pracuje v Praze a žije na starým mlejně společně s deseti - patnácti figurama. Je to takový MELROSE PLACE křížený se squattem. Houby – kecám. Je to pohodovej kus země, který přímo vyžaduje takovýto typ akce. Hudba, oheň, jointy a pařba. Škoda, že byla zima. To bylo jediný mínus. Byla zde spousta starších známých nebo spíš kámošů, kteří pomalu, ale jistě přecházejí do kategorie známí díky rozdílnejm osudům a nevidění se. Takový je život. Moje původní kapela K.R.K. se zde sešla skoro v plným počtu. Dorazila taky PÉŤA K., kterou tímto zdravím od všech VF ksichtů. Doufám, že Vám dopadne ten RC! Spoustu času jsem strávil čuměním do ohně. Pak mě někdo plácnul po zádech a řekl: „Co to tady zase řešíš?“ Byl to Bertil, kterej vypadal jako typickej účastník tohoto večírku. Zarostlej typ (vlasy i obličej) v dlouhým bílým svetru. „Čau Bertile – dneska seš fakt dost průměrně originální!“ – „Máš pravdu Márdi, ale někdy i já přizpůsobuji svoje „zjevy“ Tvejm stavům, náladám a občas i situacím. Prostě FRANK BLACK, COURTNEY LOVE, DAVID BOWIE, KAREL HYNEK MÁCHA a někdy holt zarostlej týpek ve vytahaným svetru s párkem na prutu.“ Bertil dokončil větu, udělal na mě jeho typickej obličej, kterýmu osobně říkám „TAK CO TOMU ŘÍKÁŠ?“ a vytáhnul startovačky. „Dáme cígo?“ – „Jasně Bertile – začal jsem zas dost kouřit a to jsem si řekl, že na kouření kašlu, protože po něm kašlu, ale na druhou stranu mě to uklidňuje a mám lepší barvu hlasu.“ –„Mluvíš jako zasranej obchodní zástupce“ řekl Bertil hlasem KEITHA MOONA a oba jsme se zachechtali.“ Kde je ten magor?“zeptal jsem se Bertila a ten se jen usmál. “Chvíli pomáhal Lachtovi (bubeník Volnosti) stavět bubny, ale pak zjistil, že v ROCK CAFÉ hraje WHO REVIVAL BAND a tak vyrazil tam. Ostatně na MY GENERATION zatím kašlete, tak co by tady dělal.“ – „To je pravda – je tu na něj zima a žádnej JIM BEAM.“ – „MY GENERATION jsme pustili k ledu, ale v současný chvíli jsme rádi, že vůbec hrajem.“ –„Já to chápu, řekl Bertil, tenhle rok to na Vás dost padá, ale na druhou stranu - pět let jste jeli klídek, tak si to prostě a jednoduše tenhle rok pořádně vykousnete a pak se to zase zlomí.“ – „Teď si to vyřešil Bertile, jsem rád, že vidíš naši budoucnost v růžových barvách – cheche.“ – „Víš Márdi – VŠICHNI JSME TAK TROCHU PINKY“ dořekl BERTIL a zmizel. Hajzl. Místo toho, aby mi dál krmil hlavu energickou, bezstarostnou, růžovou budoucností, zmizí. Šel jsem se podívat na VOLNOST do který přestoupil WAYNE (ex K.R.K., SPIKNUTÍ). Volnosti to pomohlo, ale pořád si to radši pustím doma v klidu – Lachta hraje naživo dost komplikovaně, ale to už je ten jeho styl. Pak jsme šli hrát my a ONDŘEJ to zahrál s prstem v nose. Škoda, že si ho rozdrásal – měl by to funky na chvíli vypustit a smažit POPUNK. Asi by ho to tolik nebavilo, ale tenhle koncert si docela užíval. Čekaly ho ještě dva. Domů jsme přijeli ráno, spal jsem dvě hodiny a hurá na INDEPENDENT.

KAPITOLA Č.6 INDEPENDENT FEST - CHRUDIM 11.6.2000

Independent fest v Chrudimi je pro nás regionální výzvou. Jako jedna z mála kapel jsme zde mohli hrát opakovaně a tak jsme se těšili. Ondřej byl stoprocentní a my taky, protože přijel Mejla, kterej sice potom zmizel, ale druhá kytara je vždycky živá voda. Lidi rozjeli palbu – hráli jsme docela dlouhej program, protože nepřijeli WOHNOUT, a tak došlo na všechny songy, který Ondřej uměl. Prodalo se mraky kazet a opět padaly dotazy, kdy už bude nástupce LUNAPARKU – mohl by to někdo vydat!

KAPITOLA Č.7, BABYLON FEST VYSOKÉ MÝTO 11.6.2000

Z Independentu jsme rychle odjeli do Vysokého Mýta, kde se konal konkurenční festival - méně lidí většinou punkové a metalisti. Z triumvirátu koncertů s Ondřejem se mi tenhle líbil překvapivě nejvíc. Praha byla o pohodě, Chrudim o běsnících lidech a V.M. o třech týpkách, který to smažej i do nenakloněnýho publika. Miluju tyhle situace, když to začne fungovat až po tuhým boji. V publiku vše s nadšením sledovala Ondřejova nastávající manželka Alena, které se v brzký době narodí potomek - holčička. Prý se bude jmenovat BASSA. Krásný jméno pro miminko. To jsou věci. Doprodali jsme zbytek kazet a rychle jsme se vrátili do Chrudimi, kde dohrávali TATA BOJS - ty letos hrajou fakt všude. To je nejlepší cesta. Independent v Chrudimi měl překvapivej konec. Dvě kapely před koncem zařízla festival městská policie. Údajně si stěžoval nějaký zbohatlík z vilový čtvrti, která vyrostla za areálem, kde se koná Independent. Chápu, že lidi sere hluk, ale jednou za rok je i Silvestr proti kterýmu nikdo neprotestuje. Osobně mám pocit, že společnost se úspěšně dodiferencovala a tak může vlivný občan v klidu zaříznout fesťák. Dokážu si představit fiktivní město Santa Anita (třeba) ve kterým se koná fiktivní festival Santa Anita fest a hlavně si dokážu představit nefiktivního TVŮJBOJE. TVŮJBOJ je bohatej, má manželku, dospívající dceru, vliv, železný nervy, ocelový svaly, akorát srdce ze zlata nemá. Ještě ke všemu je to TVŮJBOJ z malýho města a tak má nejen ekonomický vliv, ale i vliv místně politický. Takovejhle TVŮJBOJ přijel v sobotu večer nasranej domů, protože prohrál s TVŮJBOJEM č.2 v tenisu, nebo jiném i n d i v i d u á l n í m sportu - dal si pár panáků a rád by to rozjel s manželkou. Atmosféru sobotní píchačky narušuje Nebřenského hlas: „Hurá kapely dělí se na členy tiše jsou spolčeny.“ TVŮJBOJ neměl nikdy moc rád hudbu pokud to nebyl BYZNYS. Pod jeho domem 18+4 gradoval Santa Anita fest a TVŮJBOJ zvedl sluchátko - informoval se, že oficiální konec má být ve dvaadvacet hodin, ušklíbnul se, vytočil číslo městské policie, podal údernou stížnost a Santa Anita fest prožil game over. Tu noc se mohl odehrát fiktivní rozhovor. TÚ, TÚ -Helou tdy TVŮJBOJ! -Helou T.B. tady starosta CACCAMO! -Helou starosto - pozdravil bodře TVŮJBOJ. -Hele T.B. co blbneš, volal mi vyteklej FRANCESKO, žes jim prej zaříz festival. -Festival se měl zaříznout ve dvaadvacet nula nula a moje občanský právo mi dovolilo podat stížnost. - T.B. musí ti bejt jasný, že podle ústní dohody měl Francesko slíbený, že festival potrvá až do konce. Vždycky to tak bylo. -CACCAMO na ústní dohody Ti v týhle době každej sere - vaše ústní „vždycky“ se stalo minulostí - uchechtl se T.B. - To je jak za komunistů zaslechl T.B. ve sluchátku nasranej FRANCESKŮV hlas. - CACCAMO! Ty tam máš toho zasranýho hipíka. Začínáš se nějak rozjíždět - nezapomeň z čeho si vytřískal politickej kapitál, díky kterýmu jsi byl zvolenej, ty sráči. Nechtěj abych tam poslal moje kámoše z Ukrajiny s drátem a kombinačkama!! Oni by mu ukázali, jak to vypadalo za komoušů! -Prasátko nemá hlad - třeba chce jenom podrbat, ozvalo se ve sluchátku. To Nebřenský - zpěvák skupiny VLTAVA vytrhl CACCAMOVI sluchátko z ruky. - Ty svině, zařval TVŮJBOJ! Sluchátka se zmocnil opět CACCAMO. - Chápu tě T.B: - seš tvrdej, nedá se nic dělat, festival končí. Akorát jsem ti chtěl říct ..... Jenže to už TVŮJBOJ spokojeně položil sluchátko. Paní TVŮJBOJOVA hlasitě chrápala a spokojený T.B. vyšel na terasu, zapálil si cigáro a dole pod ním mlčel festival SANTA ANITA 00. Game Over. Tohle je lepší než šukání pomyslel si TVŮJBOJ. Bohužel netušil, že poslední měli hrát VYBLITÝ ZELÍ a úplně nakonec BORON. Davová histerie, kterou vybičovala trojice z VYBLITÝHO ZELÍ, byla podpořena nasraným BORONEM, kterej rád využil svoji megaaparaturu k zvukový destrukci…., ale to už je fakt trochu přitažený a tak bych chtěl jenom napsat, že DEAD CAMEL BLUES BAND mohli mít skvělej koncert, ale bohužel z toho bylo hovno (úplný). Taky mohla bolet hlava nějakou starou babičku, ale starý babičky většinou špatně slyšej a tak jim vlastně hluk nemůže vadit. Všechno to jsou pouze fikce, dedukce, indukce - fesťák sice zařízli, ale druhej den stejně zase vyšlo slunce.

KAPITOLA Č.8 JÁNSKÉ LÁZNĚ 24.6.2000

Vypsaná fixa už dlouho nebyla na horách, řekl si jednoho dne Šedý vlk a zařídil koncert v Jánských lázních (Krkonoše). Museli jsme s sebou vzít všechno mimo zpěvovýho aparátu - fiat byl nacpanej k prasknutí a trojice (já, Dejmal, Pítrs) vyrazila na diskotéku ZENITH, kde se tato akce konala. Dorazili jsme včas, všechno jsme v klidu připravili. Byl to první koncert živý kapely v těchto prostorách. Sešlo se docela dost lidí (130-150), kteří se postupem času začali dostávat do formy. Po dlouhý době jsem zdestrukčil GERONIMA a PÍTRS rozkopal bubny. Pohodová akce skončila alkoholovou devastací rytmický sekce. Místní figury je zničily tequilama. Objevil jsem zde hrozně zajímavej starej retrojukebox s tancujícíma figurkama. Lidi v klubu (šéf, barmanky atd.) byli v pohodě, doufejme, že tam zajedeme i v zimě a užijeme si to ještě víc. Sezona je sezona. Strašně dlouho jsem nebyl na horách - kde jsou ty časy?

KAPITOLA Č.9 RYCHNOV NAD KNĚŽNOU FEST 30.6.2000

Lehce podivnej festival v Rychnově byl odměnou pro místní nastupující generaci. Bohužel moc nebyl. Pořádající K-CENTRUM se muselo vyrovnávat s tlakem spořádaných občanů a tak se festival musel přestěhovat z venku do nenazvučitelný sokolovny. Společně s náma tam hráli ještě SATELIT KANIBAL a další kapely si nepamatuju. Zvukovka neměla moc velký význam a tak jsme to narvali rovnou. Nekompromisní noise. Školou povinní jedinci oslavovali prázdniny a tak se v sokolském areálu povalovala spousta trosek. V přilehlém baru to rytmická sekce opět přehnala - zejména Dejmal, kterej byl rád, že dokázal artikulovat. Káva má svoje kouzlo. V poslední době pořád řídím a rytmická sekce chlastá nebo hulí nebo spí. Někdy si pokládám otázku, jestli Ti dva vůbec vědí v kterým městě se nacházíme - MNICHOVO HRADIŠTĚ, JÁNSKÝ LÁZNĚ, RYCHNOV, CHRUDIM, ŠTĚTÍ, ÚSTÍ N. LABEM, ROSIGNANO, ZABRZE -všude se něco děje. A mě to baví, rytmickou sekci to taky baví, Šedýho vlka to baví a to je dobře. Nakonec jsme v Rychnově zahráli GET ME OUT, ale ven jsme se dostali mnohem později. Opět nás zastavili policajti, kteří nám udělují pokuty za cokoliv a my se je snažíme ukecávat, uplácet a oblbovat. Věčná bitva o technický průkaz. U Rychnova to bylo za pětset. Vrátili jsme se do Pardubic, vyhodili zničence DEJMALA a ještě jsme s PÍTRSEM navštívili Yellow dog. Hrála tam kapela THE TEPLO BEATLES REVIVAL. Starý máničky byly v extázi, Jan Koller ze Smetanovy Lhoty - kde se tu vzal?! Halucinace? Byl to RADIM ŘÁDEK - známý houbař a leader legendární skupiny GARDEN. Jsem úplně mimo.

KAPITOLA Č. 10 LITOMĚŘICKÝ KOŘEN 1.7.2000

Nejšílenější akce v dějinách Vypsaný fixy. 1.7. jsme měli původně hrát jenom v HNĚVOUSICÍCH s TATA BOJS a READY KIRKEN. Několik dní před zmiňovanou akcí zavolal DÉMA ze ZNC, že by jsme mohli hrát ještě na kořenu místo NŠO–ČI. Dejmal ráno nemohl, ale na druhý straně byl dobrej festival, kterej má hodně dobrý jméno a my na něm chtěli hrát už dávno. Rozhodli jsme se, že pojedeme s Pítrsem ve dvou. Cheche. Nejhorší bylo to, že jsme měli jenom jedno auto (fiata), který jsme museli nechat Dejmalovi, aby s ním večer přijel do HNĚVOUSIC. Další auto nebylo. Žigul byl death a jediný auto, který jsme mohli využít byla škodovka mýho bráchy. Jenomže můj bratr byl na Seči (třicet kilometrů od Pardubic). V poslední chvíli jsme dostali ďábelskej nápad. Vytáhli jsme od Martínků z garáže starou sajtkáru a vyrazili za bratrem na Seč. Tam jsme ji vyměnili za škodovku a hurá na KOŘEN. Za Mladou Boleslaví jsme nabrali Čuňase, kterej se stal maskotem celý akce. Ve dvanáct nula nula jsme měli hrát po VLASTOVI TŘEŠŇÁKOVI a stihli jsme to jen tak tak. Lidi nás vyjeveně pozorovali. Obrovský podium a my dva. Pobíhal jsem tam a zpátky, abych to zaplnil. Koncert se povedl – zanikla energie, ale vynikly texty a melodie. Prodalo se neuvěřitelných čtrnáct kazet. Hodně nám jich prodala ZNC, který tímto děkujeme (+ díky za dohození koncertu). Po koncertě šel Pítrs spát, ale já jsem si to výborně užil. Litoměřický kořen je alternativně zaměřenej – člověk tady vidí kapely (i jednotlivce), který se na jinejch festivalech moc nevyskytujou. Bonbonek na závěr. Golda s Démou mě nabídli, abych si s nima zahrál. Tak jsem jim tam do dvou písniček smažil geronimovskou britpopovou doprovodnou kytaru. Byl jsem mírně nervozní, ale pak už ne.

KAPITOLA Č. 11 HNĚVOUSICE 1.7.2000

Pítrs se probudil a tak jsme opustili Litoměřice. Čuňas byl dost postiženej infekcí ucha. Skončil doma a na koncert č.2 už nedorazil. Areál v Hněvousicích jsme před rokem úspěšně otvírali společně se ŠÁNTÍ, blízko Hněvousic je Mnichovo Hradiště ve kterým máme hodně spřízněnejch duší a tak to vypadalo nadějně. První měli hrát TATA BOJS, potom my a nakonec READY KIRKEN. Vše se trochu změnilo, protože Kirkeni nehodlali hrát pozdě. Jsou to „šoubyzem“ protřelí machři, který vědí, že ostrý lokty jsou důležitý. Možná na to jednou přijdou, ale osobně nedokážu pochopit změnu jejich chování (tradiční) v situaci, když to vypadá JAKO ŽE O NĚCO JDE! Jelikož jsem si taky nechtěl nechat N…..T na hlavu, vznikla hádka, kterou ukončil los. Hádejte, kdo vyhrál, ale na druhou stranu to mají chlapci (duo HRŮZA – CERAL) těžký. Ready Kirken jsou v podstatě oni dva a ve chvíli, kdy vám zbytek kapely řekne sbohem, prožíváte všechno úplně jinak. Každej má holt nějakou tu špatnou vlastnost. Vypsaná fixa je celkově dost nezodpovědná, všude jezdí pozdě a dost často (zas tak často ne) něco zničí a to je špatný, zejména, když jde o půjčenou věc. Končím s rozebíráním… TATA BOJS byli dobrý a dostali lidi. Koncert Ready Kirken odpovídal stavu jejich kapely. Nuda, unavenost a absolutní bezvazebnost a tak trochu beznaděj. VF začala hrát v jednu. Byli jsme zdravě naštvaný a tak jsme zase jednou udělali Bertilovi radost. Vsadili jsme na krátkej dvanáctisongovej blok bez pauz. Rozjelo se to. Nechce se mi to zdlouhavě popisovat a tak bych vše shrnul do jednoho slova, který stereotypně používám – SMAŽBA! V polovině poslední věci (HELTERSKELTER) se zvednul vítr, při závěrečný psychedelii zahřmělo a s konečným Pítrsovým úderem začala nefalšovaná vichřice spojená s deštěm. Paráda – přivolali jsme bouři! Během několika vteřin proudily z oblohy proudy vody, lidi utíkali pryč, zvukaři zachraňovali aparát a mezi tímhle mumrajem pobíhala CARLOSOVA (majitel RC SKLEP) psice GANJA. Šílenost. Asi se přeměňujeme v šamanskou kapelu a začínáme si pohrávat s běsnícím živlem – cheche.

KAPITOLA Č. 12 BIRTHDAYPARTY- PARDUBICE 4.7.2000

Pítrsova love Elke měla narozeniny a tak byl jeho dárek celkem jasnej. Koncert VF v areálu EKOCENTRA (Pítrsovo pracoviště – WORK) byl velice příjemnej a pohodovej. Hráli jsme křehce a jemně. Popíjeli jsme víno v kruhu blízkých známých a konzumoval jsem ryby, který připravoval ŘÁDEK alias HONZA KOLLER – halucinační kámoš. Hráli jsme ve čtyřech – ideální zkouška před ROCK FOR PEOPLE. Zůstal jsem spát na paletě a ráno jsem měl spoustu energie. Stručně řečeno. Byla to jedna z nejpovedenějších akcí této série i když v trochu jiném smyslu. Klídek a žádný nervy. Šílená hra na na sekrety mě připoměla Andorru, Francii, hašiš a pohodu.

KAPITOLA Č. 13 ROCK FOR PEOPLE 5.7.2000

Jeden z mála typicky letních dnů připadnul na 5.7. a to bylo velký štěstí. V ten den se totiž odehrály dvě důležitý akce – CYRYL AND METHOD FEST a ROCK FOR PEOPLE. Na obou dvou festivalech jsme hráli – nejprve v Brodě a potom doma v Pardubicích. Po anabázi ve Psovi (popíšu později) jsme nasedli do fiata já, Pítrs, Dejmal, Ladys a moje ségra Káča a vyrazili jsme na megafestival. Po příjezdu jsem byl ohromenej velikostí celý akce – svým způsobem to bylo skoro nepříjemný (počet lidí, hlučnost + chaos). Malá scéna byla o něčem jiným - prostor byl velikej asi jako Yellow dog a nikdo tam nebyl. Byli jsme z toho celkem zničený – navíc proti nám hrály TŘI SESTRY a tak se nedalo očekávat žádný zlepšení situace. Dorazil Mejla, šli jsme zvučit a najednou bylo v prostoru malý scény zhruba třista - třistapadesát lidí, který rozjeli výbornou palbu. Vyrobili jsme nesmírně údernej a průraznej zvuk. Všem VÁM – figurám, který jste vytvořily zmenšenou atmosféru hlavní scény děkujeme, protože nás to nesmírně překvapilo a dalo nám to spoustu energie na horší časy i akce. Taky se potvrdilo, že systém postupnýho objíždění a hraní všude má smysl a že se to každopádně VRACÍ – třeba formou megasmažby v BRODĚ. Osobně doufám, že příští rok se snad dostaneme na hlavní scénu a že už konečně NĚKDO pochopí význam našeho konání. Vedle malý scény byl bazén ve kterým se čvachtali BERTIL s KEITHEM MOONEM. Ladys všechno fotil, Mejlově přítelkyni Martině došla baterie ve videokameře, sestra smažila mezi lidma, ječela a skákala. Na závěr jsme přidali HONEYBUNNY VÝBORNOU a jeli jsme domů. Museli jsme se rychle vrátit na „CYRYLA“, kterej byl v plným proudu. Šílená odezva se dostala do našich těl ještě jednou, protože u PSA se to vlastně zopakovalo všechno ještě jednou. Lidi na nás vydrželi čekat až do jedný hodiny ranní. Akorát Mejla šel spát, protože už prostě nemohl. Poprvé jsme u PSA hráli ve třech a na konci jsme toho měli plný zuby a lidi asi taky. Jelikož v Pardubicích hrajeme často – bylo by dobrý obměnit částečně repertoár a k tomu taky dojde, takže do 28.10.2000 bude koncertní pauza a právě toho 28.10.- NEW MODEL PARTY by jsme chtěli zahrát u PSA, pokřtít a dát do prodeje novou kazetu, která má pracovní název JAPONSKÁ DISKOTÉKA. Předem upozorňuju, že se vše může změnit. Po VF vystoupil FUNDAMENTALISTA a na závěr ve dvě třicet nastoupil DJ VASCHEK. Rozjela se výborná rockotéka, která skončila až v šest ráno. Jenomže nic nekončilo. Fiat stál vyzývavě před PSEM a tak jsme do něho s JAMESEM nasedli a napálili jsme to zpátky do Českýho Brodu. Byl opět nádhernej ranní úvod dne, já jsem se modlil, aby nikde nestáli polísmeni, protože bych asi neprošel dechovou zkouškou (možná – byl jsem v klidu), kolem silnice rozkvétaly slunečnice a my jsme je trhali, protože jsme je chtěli použít jako úplatek na kontrolách vstupu. Přijeli jsme do ještě spícího Brodu. Jamese jsem nacpal do kufru, rozdal jsem slunečnice a najednou jsme byli uprostřed několika tisíců spících lidí. Na podiu zvučili DAEN, který na nás koukali JAKOŽECOTADYDĚLÁTE a celej festival se začal pomalu probouzet. Třetí díl šílenýho komiksu. Desítky figur, ožralů, nádhernejch bab, pomatenců, skákačů, hipíků, punkerů, psychopatů, zhulenců, bláznů, studentů, starejch modelů atd.atd. – všechno na jedný kupě, tři dny v kuse – opravdu zajímavý. Stálo za to se vrátit zpátky. Za pár hodin dorazil Dejmal s Márou a tak jsme se stali účastníky. Nebylo to špatný, ale žádná kapela mě stoprocentně nedostala, ale jedna byla fakt TREFNÁ! Odjížděli jsme mezi jedenáctou a dvanáctou večer a já měl před očima jedno jediný slovo POSTEL. Zázrakem jsem se do ní opravdu dostal. Byl to zázrak, kterej provedl ŠIMON KÁRA. Projížděli jsme TÝNEC NAD LABEM a já jsem držel volant, který se z pravidelného kruhu začínal proměňovat a připomínal podivnou klikatici. Instinktivně jsem šlápnul na brzdu, zvrátil jsem hlavu na sedadlo a nad mým obličejem se objevil jiný – byl to obličej LUMBERJACKA – hrdiny KOD knížek. Zkusil jsem ho oslovit: „Bertile?“ Obličej začal křičet: “Nejsou zásoby – rozumíš nejsou zásoby – musíš okamžitě zabrzdit!“ -„Už jsem zabrzdil – fiat stojí. Ty nejseš Bertil?“ – „Žádnej Bertil – já jsem ŠIMON KÁRA a nejsou zásoby!“ – „Čeho nejsou zásoby?“ – „Už nemáš v těle jedinýho energickýho minielfíka, kterej by držel Tvoje víčka nahoře, ty už nemáš nic ani v hlavě – máš tam jen pustinu a někde už i poušť. Tvoje srdce je Antarktida a Jericho a jestli budeš žít takhle dál, tak brzy skončíš.“ – „Nebuď tak hysterickej Šimone – auto stojí a podle mě se během těch pár minut, který teď prospím, narodí v mojí hlavě alespoň deset malejch elfíků, který ty moje víčka zvládnou držet až do Pardubic!“ Šimon KÁRA resp. jeho obličej se přiblížil úplně k mýmu obličeji, byl strašně blizoučko a začal mluvit smutným hlasem. Měl hlas tak dojemnej, že se mi skoro chtělo brečet. Ale pak už ne. „Pamatuješ, jak si tímhle autem jezdil na zadním sedadle se svejma prarodičema na Slovensko. Hrabal ses dědovi ve vlasech, poslouchal jsi babiččino dirigování cesty a někdy jsi měl takovej ten typickej dětskej strach, že se v tomhle autě zabiješ, ale na druhou stranu sis to tak trochu rád představoval. Tehdy jsem vzniknul já – ŠIMON KÁRA - ochránce tohoto auta. Taky se nikdy nic nestalo – jenom jednou jste v zimě spadli do příkopu a ty jsi brečel, že půjdete do vězení – hehe! Jenže rozdíl mezi Tebou a Tvým dědou je obrovskej. Jako ochránce jsem vyčerpanej – nejsou zásoby – nejsem už nejmladší.“ – „Dobře Šimone – tak já se zlepším, ale znáš to – někdy je člověk prostě death a děda taky jezdil z Jugoslávie na jeden zátah.“ – „Jenomže jednou za rok“ odpověděl Šimon. – „No tak jo – teď už to dojedu, ale občas by ses mohl zase objevit – seznámým Tě s Bertilem – to je taky duch – jako ty.“ – „Tak se už vzbuď a jeď“ pravil Šimon Kára a zmizel. Otevřel jsem oči přímo do Jamesovy vyjevený tváře. -„Seš v pohodě?“ -„Jasně.“ Tak jsme dojeli domů. Vyhodili jsme Máru a James při loučení řekl: „Nechápu, jak jsem to přežil a nechápu, jak ses mohl za tři minuty vyspat.“ -„Šimon Kára!“ -„Cože?“ -„No to je něco jako Lipís mi káya!“ -„Cože?“ -„Takový heslo, abys to přežil.“ -„Seš magor.“ -„Tak čau!“

KAPITOLA č.14 KLUB HANGÁR OPAVA 8.7.2000

Opava je pro nás zakletá. Škoda, že majitel klubu nevylepil jedinej plakát - to se pak nemůže divit, že nikdo nepřijde (cca dvacet - třicet lidiček). Koncert byl dobrej, zejména píseň HELTERSKELTER se zvrhla v šílenej jam, kterej vyústil v totální NOISE - CHAOS. Škoda, že se to nenahrálo. Domů řídil můj bratr - ŠIMON KÁRA měl volno. Jo, a ještě taky hořelo na pódiu - prosím tě, podej mi "hasící " přístroj. Společně s náma hrála kapela GERM z Ostravy. To už na pódiu nehořelo a HANGÁR opustilo i letadélko Káně. U baru se plazil MERSJEV a nikdo už nedokázal dál improvizovat. Nikdo je ÚTIS. ÚTIS jsem já. Rychle jsme zmizeli. NAVŽDYCKY.

KAPITOLA č. 15 HOUSEPARTY SVOJŠICE 13.7.2000

Další víkend jsme nikam nejeli. Šedý vlk usoudil, že pauzy občas musí přijít. Pítrs se s tím nehodlal smířit v sobotu se stavil. -"Pojeď na exkurzi na HOUSEPARTY - dáme tripa." Bylo vidět, že Pítrs má celou akci naplánovanou do detailů a tak jsme jeli na exkurzi. Člověk má vyzkoušet všechno. Patnáct hodin jsem seděl v expresu MYŠLENKA - RADOST - RYTMUS - ENERGIE a občas jsem se zastavil na různých halucinačních odpočívadlech. Nejšílenější akce. Objevili jsme zvonkovou dráhu - vlezli jsme na ni - troska ji pustila pozadu a zmizela. Dvacet minut (nejmíň) se nevracel. Měl jsem pocit, že zemřu, ale nakonec se troska vrátila a chystala se pustit zvonkovku dopředu. Vyskočil jsem za jízdy a všechno jelo dál. Nechápu Pítrse, že jel dvakrát. Je to blázen.Totálně mimoběžně jsem ráno vezl plný auto housedancefigur na nádraží. Byli to nějaký lidi z Brna - beru to jako svůj zdrogovaný dobrý skutek. Auto bylo vyloženě přecpaný a těla spolupasažérů tvořila bezenergickej pletenec a chuchvalec - jeli jsme kolem TOHO MÍSTA a mě se strašně moc stýskalo po Mejkpísový, hrozně jsem jí chtěl vidět a bavit se s ní tak jako když s náma jela z Boskovic. Hrozně mě to bolelo a nenáviděl jsem celej život, že nás v poslední době takhle deptá - pořád někdo směřuje k vyřízenosti, ale podvědomě jsem cejtil, že to není úplně tak špatný - byl jsem úplně tuhej, zmatenej a unavenej, ale chechtal jsem se tomu, protože jsem stejně dobrej a dokážu TO, co chci už kvůli Mejkpísový, která stejně vždycky říkala, že spolu máme hrát, protože TO máme. Tak co. Vrátil jsem se pro zbytek figur a zbytek neděle se odehrával ve stylu NEDĚLE - MENGELE.

KAPITOLA č 16 CHRUDIM - R- CLUB 21.7.2000

Nevím čím to je, ale hraní v chrudimským R- CLUBU není to pravý. Minule jsem si myslel, že už jsme zlomili komplex R - CLUB a ne. Zase to stálo za prd. Hráli jsme společně s DEAD CAMELAMA, který to mají taky dost blbý, protože od nich nejspíš odejde kytarista ALEŠ BŘEZINA. Jelikož hodně skládá a aranžuje, mají před sebou DCBB mimořádně těžký období. V R-ku hráli dobře a JARMIL byl jako blonďatej MICK JAGGER - akorát trošku hůř zpívá. Celkově přišlo málo lidí (šedesát), nemělo to očekávanou atmosféru, navíc to moji spoluhráči přehnali a byli pěkně na PLECH. To mě vždycky těžce vytáčí, protože cejtím nefunkčnost celýho koncertu. Přestává mě to bavit a jsem taky špatnej. Nemyslete si, že to byl zas až takovej průšvih - měli jsme za sebou spoustu dobrejch akcí, kdy jsme cejtili, že hrajeme moc dobře, ať už tam lidi byli, nebo nebyli a tak už jsem svým způsobem očekával průšvihový hraní, který v našem případě přichází jednou za 25 - 30 akcí. Potěšila mě jedna věc. Koupil jsem si konečně novou Pandořinu skříňku, protože stará Pandořina skříňka začala vydávat hodně podivný zvuky - nová Pandořina skříňka hraje výborně. Konečně mám zvuk, kterej jsem vždycky chtěl. Otázka je, co budu jíst - respektivě za co budu existovat. R - Club byl velkej, tmavej a poloprázdnej. Ti, co byli v poloprázdnu se postupně dodělávali, v televizi byl WOODY ALLEN a první zpěvák DCBB - JIRKA mi sdělil, že v září vyrážíme na společný turné do POLSKA. To bude zběsilost! Už se těším.

KAPITOLA č. 17 STÁDLEC U TÁBORA FEST 22.7.2000

Nejhektičtější období tohoto roku se pomalu chýlilo ke konci. Festival ve Stádleci byl opět jeden z těch lepších (MŇÁGA, SCHODIŠTĚ, VOLANT, DIVOKEJ BILL, PESHATA) a tak jsem po delší době opět navštívil místo odkud pochází (a v současné době i existuje) můj otec a celý náš "kmen" - cheche. Stádlec byl hojně navštíven (cca 800 - 1000 lidí). Jeli jsme ve třech - já + moji sourozenci (sestra Káča, brácha Radek). Měřítkově se Stádlec podobal Doudlebám. Lidi se postupně rozjeli - největší úspěch měla MŇÁGA a domácí PESHATA, ve který hraje můj nevlastní brácha MARTIN - soukromé příbuzenské paradoxy a náhody. Hráli jsme po MŇÁZE (asi v jednu hodinu v noci), ale předvedli jsme opravdu jedno z nejzdařilejších vystoupení. Nekompromisně jsme tam valili jednu věc za druhou. Moje nový kombo neuvěřitelně zprůraznilo celkovej sound. Lidi byli celkem v pohodě - hodně jich odešlo po Mňáze, ale Ti co zůstali rozhodně nelitovali. Pod pódiem neustále pořvávala úderka ze skupiny VOLANT. V poslední době jsme s VOLANTEM dohodli několik akcí - vše by mělo začít někdy v září. Nechte se překvapit. Seznámil jsem se s Péťou Fialou z Mňágy, ale pak už jsme museli jet, protože i cesta může být cíl. Cheche. Péťa Fiala je docela dobrej - vzal si naše CD. Vypadal, že to není nafoukaná hvězda. Můj první koncert u Psa byla právě Mňága, kterou jsem pár měsíců předtím začal poslouchat. PIXIES, SONIC YOUTH, JOY DIVISION, THE CURE, PROUZA atd. přišli až později. Úplně nejlepší, ale byla Nirvana a taky raný THE CURE. Pamatuju se, jak mě vytáhly dvě spolužačky na legendární diskotéku do LIFE - CLUBU. Byl jsem stydlivý gymnazista a nechápal jsem nic. Podivná hudba, děvčata chodila chlastat vodku na záchod a já se pomalu (spíš rychle) střískal vínem. Potom pustili NIRVANU a to mě naprosto vyřídilo. Bylo to jasný. Raný THE CURE mě zase dostali jednou ráno v jednom bytě s balkonem a s vlaštovkama. Pustil jsem starej cívkáč ze kterýho to na mě SMITH vychrlil - BOY´S DONT CRY, A FOREST, FAITH, KILLING IN THE ARAB atd. Bylo zvláštní vonící ráno, CURE hráli a bylo to jasný. Později jsem s nima měl i horší zkušenosti. No nic. Domů řídil opět bratr a byla to těžká cesta. Všichni usnuli mimo sestry, která budila bráchu a tak jsme dojeli v pohodě (relativně).

KAPITOLA č 18 ČELÁKOVICE - FEST 29.7.2000

Úplný závěr období ČERVENEC se odehrál v Čelákovicích (VF, PLEXIS, DUSILOVÁ, DIVOKEJ BILL, SCHELINGER REVIVAL BAND) - podivná směs kapel, ale celkově to docela fungovalo. S sebou jsme tentokrát vzali Hanýžku VÍTKOVOU - (Jamesova sister). Systém a průběh byl velice rychlý - PŘÍJEZD - HNED ZVUKOVKA - SMAŽBA - SLEDOVAČKA (částečná) dalších kapel a rychle domů vstříc nočnímu pardubickýmu životu. Hraní bylo velice dobrý - když je dobrý zvuk, tak tě to baví vždycky. JIRKA SCHELINGER REVIVAL to rozjel, ale pak nás přestal bavit tak jsme dojeli do Pardubic, kde probíhala megaakce na koupališti. Hráli tam strašný sračky - ZOOMBIE, ATAK, MELEN, CHAOZZ a s nima READY KIRKEN. Bylo tam tři tisíce lidí a my jsme se zkouřený motali mezi nima. Pak jsme šli do PSA, kde byl akorát Lumír a šachisti, který s náma taky kouřili, a Staník s Jamesem. Všichni postupem času odpadli. Lumír se rozjel a vyprávěl nám o Mexiku. Domluvili jsme se, že tam s Pítrsem za rok a půl pojedeme společně s Lumírem. To jsem na to zvědavej. Taky se podívejte na http://www.pach.cz SRPEN Srpen se začal podobat létu. V první polovině měsíce jsme spíš nehráli. Výjimkou byl festival v Lipnici u Havlíčkova Brodu (5.8.2000). Pořadatelé nám přidělili čas ve dvanáct a to nebylo dobý. Přijeli jsme pozdě, protože jsme pozdě vstali, pozdě se sešli, zajížděli pro Dejmala, který se rekreoval a úplně na konec jsme zabloudili a do Lipnice jsme dorazili dvaceti -kilometrovým obchvatem ve dvanáct patnáct. Nazvučili jsme během pěti minut. Na druhou kytaru s náma hrál MEJN alias ZOLTÁN z NYEGERHÁZY. Těsně před začátkem vypadla elektřina a všechno dopadlo tak, že jsme hráli pět, šest songů. Zvuk stál za H….O. Dejmal byl naštvanej, že mu ve zkušebně zrezly struny, Pítrs nic neslyšel, já slyšel jenom Mejnovu šílenou kytaru a Mejn byl totálně na kaši z páteční šílený akce u něj doma a vůbec nechápal, proč stojí na pódiu. Během dvaceti minut vše prosprintovalo skrz naše hlavy do celkem slušně zaplněnýho areálu. Tímto výše zmíněným by se dalo logicky dospět k závěru - jasný DEBAKL. Opak byl pravdou. Po koncertě obsypal fiata houf lidí a všichni se dožadovali kazet a kompaktů. Prodalo se neuvěřitelných patnáct kazet a dvanáct kompaktů! Nechápu. Je, ale pravda, že jsme klidně mohli přijet o hodinu dřív - udělat pořádnej zvuk a zahrát mnohem déle a lépe. To už je náš osud. Lipnice byla hojně navštívena (cca osm set lidí) a pravidlo zvětšujícího kotle s přibývajícím časem probíhalo bez výjimek. Noc jsme strávili ve fiatu (IN DER FIAT I) v sestavě Já, Pítrs, Dejmal, Lucie (přítelkyně Dejmala) a DEJMALOVO KOMBO. Podivná noc. Už mě ty festivaly přestávaj bavit. To jsem si říkal ráno, ale s odstupem času můžu napsat, že to byla povedená akce, která se v závěru mého života nejspíš nebude opakovat. Další zběsilý výjezd se uskutečnil až za dva týdny. Festival v RÝMAŘOVĚ - sto osmdesát kilometrů, škodovka mýho bratra, můj bratr za volantem, já, Dejmal, Pítrs a horký letní den - atmosféra totálních žní. Festival se konal za Rýmařovem v BŘIDLIČNÉ a to na dně obrovského lomu. Zajímavý bylo složení kapel (BORON, FLOOD, THE PANT, MOTORHEAD REVIVAL) - samý tvrdý kluci. Plán byl jasnej - rychle odehrát a zmizet domů, protože cesta je dlouhá. Hrálo se strašně vysoko - tak tři a půl metru nad lidma. Koncert byl dobrej, ale krátkej. Lidi byli výborně rozjetý a tak se před závěrečnou "čtyřkou" (LUNAPARK, REAGGE, LETNÍ TLENÍ, HELTERSKELTER) dala očekávat extáze. Bohužel byl lehčí skluz a tak nás pořadatel zaříz. Jelikož nejsme sebeonani (jenom někdy), ukončili jsme hraní s podivným pocitem určitýho nenaplnění, ale zas tak hrozný to nebylo. Rychle jsme nasedli do auta a bratr vyrazil. Noc byla temná a naše vozidlo se hnalo vstříc nečekaný změně. Bratr jel fakt hodně rychle. Všichni tři jsme usnuli - připadalo mi, že jen na chvíli, ale když jsem otevřel oči, míjeli jsme Zelenou bránu. Pardubice! Bylo půl druhý a tak jsme se ještě jeli podívat do PSA. PES byl divnej. U brány seděl vybírač SKINSPIDER a byl nějakej zmlácenej a celkově starší. Jeho obličej byl plnej modřin a smutku. Rezignovaně čuměl před sebe a vůbec nás neregistroval. Na baru jsem se zeptal na Lumíra. "Hele je tady Lumír?" Celej klub byl tmavej až moc. Jediná slabá neonovka dělala z lidí anonymní siluety. silueta za barem mi řekla: -"Lumír? Ty vole, Lumír už je tři roky v Peru - celý to tady prodal." - "Cože? Včera jsem s ním mluvil." - "No to těžko - včera tady hráli DEAD SILVER ZIPPO a dneska tady byl HARD CORE - WAKUUM a MANTRA." - "A kdo je tady teda novej majitel? Skinspider? - "Prdlajs SKINSPIDER - novej majitel je starej hrabě THER z BIOHAZARDU. Jeho syn vydělal v Řecku těžký prachy a tak tátovi koupil Žlutýho psa. Dokud tady byl mladej THER - tak to šlo, ale před půl rokem odjel zase do Řecka a tady začala anarchie. Klub obsadili starý hardcoristi, starej THER sem občas přijde, řekne nazdar vy starý vraždy a to je všechno. Koncerty jsou minimálně, protože na ně nikdo nechodí. Občas udělaj koncert právě starý hardcoristi - no jo, ale HROCHOVI je už přes čtyřicet a nemá takovou autoritu jako dřív. Většinou se to tady zvrhne v naprostou destrukci a tak třeba dneska rozbili hubu SKINSPIDEROVI, protože vybíral." Čuměl jsem jako blázen. - "Hele, jakej je vlastně rok?" "2012" čuměl jsem ještě víc jako blázen 2012? Vypálil jsem ven z klubu - několik trosek leželo na lavicích, z Tequila baru se ozývaly rány tupým předmětem a něco padalo na zem. Kdyby to viděl Lumír, hehehe - řval starší zjevně ožralej hlas. Rozmlať to tady, ser na to, flákni s tím vo zeď čůráku - héééééééj! - odpovídal druhej - stejně zjevnej. Nechápal jsem nic. Časová smyčka? Halucinace? Blbej sen? Vize budoucnosti? Pak jsem viděl dva týpky stát u brány. Byl to METHALPOP a JAMES. " Tady už se to stejně nezvedne" - slyšel jsem typickej Jamesův hodnotící hlas. " Počkej Lumír se vrátí z Peru a rozjede to" zazněla odpověď Methalpopa . " Ten už se nevrátí - prej sbalil Mexičanku nebo peruánku a má s ní dítě. Jdeme do LUNAPARKU?" "To není špatnej nípad." Oba vyšlápli směrem do centra. Chtěl jsem vyběhnout za nima, ale pak jsem otevřel oči a my byli někde u Litomyšle. Cheche. Všechno to takhle nějak dopadne, ale zatím to jede. Díky za každé nové ZATÍM….